Konečně mám po státnicích a je čas sepsat dojmy z extrémního závodu 24 hodin na Lysé hoře.
V pátek jsem vyrazil vlakem přes Prahu a Ostravu do Frýdku-Místku, kde na mě už čekal Martin Ryzí. Večer jsme ještě dojeli nakoupit něco k jídlu na závod a na akreditaci do Ostravice. V Ostravici jsme zjistili, že nemůžeme zaplatit 500 Kč zálohu pětistovkou, což bylo docela zábavné. K večeři nám udělala Martinova mamka výborné langoše a pak už jsme se jen chystali na sobotní start závodu.
1. kolo:
V 11.00 byl závod odstartován. Ze startu si toho moc nepamatuji, nemam rád davy, a tak jsem se jen snažil neztratit Martina. Ze začátku se po asfaltu běželo hodně rychle a i následný přechod do prudkého stoupání za Butořankou byl na mě moc rychlý, ale bylo lepší z davu nevypadnout. Při přechodu na cestu vedoucí po vrstevnici jsem se dotáhl za Martina, který mi ve stoupání trochu utekl a pokračovali jsme na Malchor a na Lysou horu. Díky vysokému tempu jsem chlad na vrcholku ani moc nevnímal, pouze jsem přetáhl šátek přes obličej. Hned po pár metrech seběhu jsem sebou flákl na zem, což se ještě párkrát opakovalo, tak jsem natáhl nesmeky a pokračoval dál. Poprvé jsem běžel s nesmeky a asi jsem neměl úplně dobrý výběr, pořád mi padali a shrnovali se na stranu, což mě neskutečně vytáčelo.2. kolo:
Na Sepetné jsem rychle zamířil do tělocvičny pro banán a zbavit se zamrzlé flašky s vodou. Po pár minutách už jsem volnějším tempem stoupal opět na Lysou. Na Malchoru se do mě dala zima a chtěl jsem si vyndat z batohu větrovku, ale nepodařilo se mi rozepnout zamrzlý zip, tak jsem musel protrpět sjezdovku až na vrchol, kde jsem hned zapadl do domku Horské služby k rozpáleným kamnům, abych rozmrzl. Po patnácti minutách jsem vyrazil dolů, ale pořád mi byla strašná zima. Prsty u rukou mě začali strašně bolet, a tak jsem scházel půlku kopce s rukama zastrčenýma pod větrovku. Bolest přešla asi po půl hodině, a pak jsem v rámci možností sklusal do Sepetné, kde jsem na hodinu a půl zalezl do spacáku a rozmrzal.
3. kolo:
Na třetí kolo jsem na sebe nabalil všechno co jsem měl a za svitu čelovky jsem se znovu vydal do svahů Lysé hory. Na vrchol jsem vystoupal celkem bez problémů, ale následný sestup už pro mě začal být utrpením. Běhat po ledosněhošutrech, aniž bych si zlomil nohu opravdu neumím, tak jsem jen zvolna sklusával dolů.
4. kolo:
Zase jsem si dal pauzu, teď asi jen 45 minut a vyrazil jsem opět do mrazu. Tempo už jsem měl ale hrozně pomalé a velkou rychlostí mi začala docházet síla a hlavně chuť pokračovat dál v tomhle počasí. Navíc kroužit dokola pořád po té samé trase není zrovna můj šálek kávy. Nakonec jsem se na vrchol vyškrábal za strašné 2 hodiny a po zjištění, že u Horské služby si neodpočinu (bylo zamčeno), jsem začal klesat. Nohy ani hlava už nezvládali, tak jsem jen volně šel, jen občas jsem udělal pár rychlých kroků. Asi po patnácti minutách jsem při jednom pádu zjistil, že mi chybí jeden nesmek a začala teprve pořádná sranda (i když já se moc nebavil). Cesta dolů mi trvala neuvěřitelnou hodinu a půl.
V 11:45 jsem to zabalil, prolil se horkým čajem a pokusil se rozmrznout ve sprše.
Závod jsem přežil, ale vím že na závod typu LH se už nevrátím. Kroužit dokola na jednom okruhu není moc zábava a za 600 Kč startovného bych si představoval větší servis než 2x2 dcl bujónu s nudlemi na 24 hodin závodu. Navíc si myslím, že by se hodila občerstvovačka s čajem i na vrcholu Lysé (minimálně v počasí, které letos panovalo).
A v tuto chvíli, kdy píšu tento článek mám již za sebou i úspěšné státnice a těším se na Brtnické ledopády.
Web závodu: www.lh24.cz
