Můj první ultramaraton

Je pátek večer a já jsem na nádraží ve Vimperku s dvěma dalšími účastníky dálkového pochodu Boubín - Libín - Kleť. Máme přes dvě hodiny čas, tak zapadneme do putyky přímo u vlakového nádraží, kde se chceme ještě před startem posilnit. Bohužel není čím, tak dáváme aspoň nějaký ty pivka a kafe. Nakonec se v putyce sešla většina startovního pole a proběhla v ní i prezentace.

Hospoda nám posloužila jako šatna a těsně před desátou večer jsme se vyvalili ven, aby to Jarda Koptiš mohl odstartovat. V deset jsme se tedy na povel vyvalili jako jedno stádo za prvním vrcholem na trase, kterým byl Boubín s výškou 1362 m.n.m. Byl to zároveň nejvyšším bod závodu. Pohodlně jsem se rychlou chůzí vydrápal až na vrchol, kde byl první kontrolní bod. Po zaznamenání kontroly následoval seběh na hřeben mezi Boubínem a Bobíkem, kde mi hned ze začátku klesání utekli Jan Pristach (známá hvězda internetu https://vimeo.com/74239321 ) s parťákem Adamem Lysým. Po chvilce mě ale doběhl Vladimír Hora, se kterým jsem poté strávil ještě pár kilometrů. Následoval krátký zvlněný úsek po zpevněné cestě pod Bobík (1264 m.n.m.). Na Bobík vedla cca půl kilometrová odbočka z trasy, tak jsme se pozdravili s těmi rychlejšími a při seběhu i s paní Horovou. Dál následoval seběh do Volar o 500 metrů dolů, který jsme si zpestřili hledáním prvního bludišťáka. Na cestě byla velká vrstva spadaného listí a nějak jsme nestíhali během koukání pod nohy hlídat i značky.

Na 23. kilometr, kde na nás čekala první občerstvovačka, jsme přiběhli na 13. místě. Já jsem do sebe nacpal všechno možný (čokoládu, vysočinu, sýr, tatranku a do ruky jsem si vzal namazaný chleba se šunkou), aby už mě přestalo kručet v žaludku. Na občerstvovačce nám řekli, že po 300 metrech budeme odbočovat z asfaltky doprava, z čehož se nakonec vyklubal jeden kilometr, ale aspoň byl čas v klidu sníst ten chleba. Následoval nudný úsek po asfaltu a zpevněné cestě až k zřícenině hradu Hus nad řekou Blanicí, kde nám pořadatelé vložili orientační vsuvku v dost šíleným terénu. Jeden závodník prý dokonce spadl z mostu a ze závodu odstoupil a další si zde při pádu udělal něco s ramenem). Pro mě byl tento úsek zpestřením po předchozím nudném běhu, občas bylo nutné přejít do pohonu na všechny čtyři a zapojit do pohybu i ruce. Za Křišťanovem jsem začal panu Horovi utíkat a u Albrechtovic jsem dohnal čelovky Jána Škripka a Michala Valenty, se kterými jsem to dotáhl až na Libín (1096 m.n.m.). Z Libína jsem se snažil zase osamostatnit, což mi vydrželo celé dva kilometry na další občerstvovačku na 39. km, kde na nás čekal teplý vývar (jakou já z něj měl radost).

Zrcadlo v obci Smědeč v 7:45 

Z občerstvovačky nás navedli mírnou oklikou, protože cesta z parkoviště je turisty využívána jako WC. Cestou z Libína bylo potřeba dávat pozor kam se šlape, protože místy byly louže i přes celou cestu. Asi po dvou kilometrech jsem se dal na hledání bludišťáků, kdy jsem sice byl na správné cestě, ale nemohl jsem najít modrou značku. Tak jsem tam chvíli kroužil a počkal na kluky, se kterými jsem pokračoval do Chrobol, za kterými na nás čekala orientační vložka. Před Chroboly se vyšlo na asfalt, kde se dalo pohodlně běžet a tak jsem začal klukům již po druhé utíkat. Za mnou se jen ozvalo: "Z lesa jsme tě vyvedli a teď nám jako utečeš?" a tak jsem kluky nechal samotný a vyrazil na sólo závod až do mého předčasného konce. Kus za Chroboly se odbočovalo ze silnice na okolní cesty necesty. Trasa byla dobře značená, ale ten terén, to bylo o nohy. Ostružiny, pokácené nálety, tráva po ramena, jak já se tam navztekal. Před Smědčí se opět vběhlo na silnici po které se pokračovalo na další občerstovačku na 57. kilometru u zříceniny kláštera Kuklov.

Hned po vyběhnutí jsem si dal dalšího bludišťáka, když jsem zahnul ke zřícenině hradu Kuglvajt místo na naučnou stezku. Následoval rychlý sestup do údolí Křemžského potoka, který se přecházel po velmi uklouzané lávce, které vypadala, že každou chvíli spadne. Dál se stoupalo přes sedlo Rohy na vrchol Kleť (1084 m.n.m.), kde jsem měl naplánovaný pivko pod rozhlednou. Cesta byla skoro celá po asfaltu, který sice nemam rád, ale aspoň jsem mohl běžet i do mírného kopce. Nakonec jsem těch 15 kilometrů stoupání měl za 2:25 hodiny. Na Kleti tedy byla občerstvovací i technická (nové ponožky a výměna čelenky za kšiltovku) přestávka. Z Kleťe se sbíhalo po žluté turistické značce do Plešovic. Tato cesta byla krásná, ale během poskakování po kamenech mě začali bolet kotníky. Nad Plešovicemi jsem sebou už bolestí seknul na zem. No nic řekl jsem si, nacpal jsem do sebe nějakou tu chemii, aby to povolilo a pokračoval jsem přes vesnici pořád z kopce. Cesta o vzdálenosti cca 1 kilometr mi trvala půl hodiny strašný bolesti, tak jsem se vrátil kousek na náves a zavolal domu, že budu potřebovat odvoz. Závod jsem ukončil po 79-ti kilometrech.

Konec závodu jsem oznámil i pořadateli a už jsem jen čekal, kdo začne přibíhat za mnou. Po dvaceti minutách se pro mě překvapivě objevil pan Hora a půl hodiny za ním paní Horová, kterou pronásledovala banda 6-ti závodníků. To akorát přijel i táta, tak jsme s nimi chvilku pokecali a popřáli jim hodně štěstí v závodě. Cestou domů jsme se ještě zastavili na polívku ve Vrábči a pro druhý batoh v cíli v Netolicích,

Dnes je neděle a boule na šlachách okolo kotníku už docela splaskly, i když po krátké procházce pořád bolí jako čert.
 
Odkaz na Garmin z prvních 48 km: http://connect.garmin.com/player/395605368
Web závodu: http://www.blk.websnadno.cz/
Online výsledky: http://2013.tonerman.cz/blk2.html

Šumavský ŠUTR 2013

Po Slezském maratonu jsem přemýšlel co poběžím příště a po chvilce hledání jsem našel závody u nás na Šumavě, takže nebylo proč váhat.
V týdnu jsem ještě ukecal taťku, aby mě tam dovez, protože autobusy tam tak brzo nejezdí.

V devět ráno jsem se dostavil na prezentaci pro čip, pak klasická příprava a přesun na běžkařský stadion na Zadově, ze kterého se startovalo. Na startu proběhlo krátké představení trati, kde nám oznámili, že trasu trochu upravili, aby se vyhnuli asfaltu a že bude o něco delší (nakonec mi GPS naměřila o 2,4 km více na jeden okruh). A přidali ještě varování, že první 4 kilometry závodu jsou dost nebezpečné, tak ať dáváme pozor, že to klouže:)

V 10:00 tedy odstartovali závod a budoucí vítěz nasadil tempo, že po 500 metrech už jsme ho neviděli (běžel v šortkách, tak asi chvátal, aby nezmrzl) :) Já se radši zařadil na čelo skupinky a první 2 kilometry po závodních okruzích jsem udával tempo. Měli pravdu, chatrné zetlelé povalové lávky a mostky, které jsme cestou přebíhali byli opravdu kluzké a hlavně v dezolátním stavu (v zimě na běžkách se budu bát, když už vím, co je pod sněhem, a když si představím váhu rolby, která po nich přejíždí...). Na třetím kilometru přišel seběh k říčce Losenice, kde by chybný krok znamenal velmi rychlý přesun o 20 metrů níže. Odtud závod pokračoval okolo říčky za neustálého přeskakování uhlazených kořenů, kamenů, bahna, vyrovnávání pádů a modlení se, ať si člověk nic neudělá. Tento úsek jsme stíhali prokládat i vtipnými hláškami a to v tempu okolo 5:10 min/km. Po šesti kilometrech byla první občerstvovačka s pitím, kde jsme každý zhltl kelímek jonťáku a vrhli se na první asfaltový úsek na trati (cca 500 metrů) a pěkně z kopce. Asi na 9,5 kilometru přišel první kopec, kde se naše skupinka roztrhala. Já zvolil šetrnější způsob a ty prudký stoupáky jsem šel, takže mi pár lidí poodběhlo a od 12 kilometru už jsem až na stadion (v půlce trati běžel sám). V úseku mezi 9 - 13 kilometrem se střídala lesní a polní cesta, s docela příjemným povrchem. Další 2 kilometry patřili stoupání na Popelnou horu, kde se cesta krásně kroutila mezi nízkými stromy a mezi borůvčím až na vrchol. Následovali 3 km seběhu přes Klostermannovu skálu do Předního Zadova, které vedli po dost kamenité cestě. A nakonec okruhu bylo 2,5 kilometru dlouhé stoupání, z části po asfaltu až na stadion. Na stadionu bylo přichystáno občerstvení po kterém se každý, kdo běžel víc něž jeden okruh, vydal na další kolo, podle toho co běžel za trasu. Já vyrazil přes start a asi po 150 metrech na mě křičeli, že běžím špatně. Tak jsem se vrátil a proběhl jsem přes měřící bránu. Toto zdržení mě velmi vytočilo, hlavně z důvodu, že mě další závodník předběhl a další dva se na mě dotáhli.

Další kolo jsem běžel pomaleji a na 33 km mě i přes ampuli magnésia chytly křeče do levého stehna. Nepřišlo mi, že bych to přepálil, takže stehna asi nevydržela to neustálé přeskakování kořenů, kamenů a vyrovnávání pádů při neustálém klouzání po mokrém povrchu.

Délka jednoho kola: 20,4 km
Počasí: mlha, déšť, jasno a vítr
Teplota: 2-9 stupňů

Odkaz na Garmin:  http://connect.garmin.com/player/389291230
Odkaz na stránky závodu: http://sutr54.wordpress.com/

Novohradské toulání

Tak sem si naplánoval výlet s foťákem. Budík natažený na 4:30, věci připravený a mohl jsem si užít těch pár hodin spánku.

Ráno vstanu klasicky mrtvý, skoro poslepu jsem se doplazil na nádraží, kde už čekal vymrzlý autobus a pak v Kaplici přestup do další pojízdný lednice.

V Dolním Dvořišti vystupuji v 6:46 ještě za tmy, zabalený jak eskymák (i rukavice sem nandal). První fotky dělám hned za Dvořištěm a pokračuji proti slunci, které se snaží vykouknout nad kopce.

 Za Tichou začíná slunce nabírat na síle konečně mizí jinovatka. V Cetvinách už začínám uvažovat, že sundám rukavice a čepici. Skrz Cetviny pokračuji k opravenému hraničnímu přechodu přes Malši.

Na mostě přes Malši dávám svačinu a chci vyměnit film ve foťáku, jenže tomu se nechce. Takže film na kterém byly ještě fotky z Rakouska a z rána, kvůli kterému jsem vstával tak brzo, jsou v trapu. Jsem vzteky bez sebe, ale nic s tím nenadělám, natáhnu nový film a vyrazím po Rakouském břehu Malše proti proudu.

Postupně se dostávám zpátky na český břeh, protože rakouský je neprůchodný. Malše má dost velký spád. Okolí Malše je obklopeno menšími skalkami a je velmi pěkné, i když rychlost prostupu není zrovna vysoká. Cestou se napojuji na zelenou značku z Cetvin do Dolního Přibrání (zde byl rozdíl oproti mapě, nejde jí navolit přes Rakousko, ale rozdíl ve vzdálenosti minimální, okolo řeky se hodně kličkuje). Louky okolo Dolního Přibrání jsou krásné a pro časovou tíseň měním směr trasy a pokračuji přes Horní Přibrání, Leopoldov do Pohoří na Šumavě.

 Na cestě do Pohoří potkávám první turisty a jsem rád, že už nejsem úplně sám. Z Pohoří pokračuji po cyklostezce do údolí Lužnice, okolo které klesám až k místu, kde se vrací zpět do Rakouska v místě zaniklých Stříbrných Hutí. V okolí zaniklých hutí jsou krásné bukové aleje. Bohužel se zatahuje a ochlazuje. K Huťskému rybníku už nasazuj strojové tempo, protože v pohorkách už mam z asfaltu úplně vyklepaná chodidla.

 U Huťského rybníka dělám poslední fotky dojídám svačinu a razím směrem na Pohorskou Ves, odkud stopem dojíždím do Českých Budějovic v 19:00. Byl to krásný den v přírodě, jen škoda toho přetrženého filmu.

Zajímavé odkazy o oblasti:

• www.cetviny.cz
• www.novohradky.info
• http://cs.wikipedia.org/wiki/Poho%C5%99%C3%AD_na_%C5%A0umav%C4%9B

Mapa:

http://mapy.cz/s/8BLc