Tak nám skončil rok 2020, který se bez nadsázky stal mým nejhorším běžeckým rokem za těch 8 let, co běhám. Všechny nesnáze ale ukázaly, že mě běh opravdu baví a běhám i přes šílené pracovní vytížení, daleké dojíždění za prací a neustálé zdravotní problémy. Tento rok by se dal běžecky rozdělit do několika fází, které jsou rozepsány níže.
1. Zimní příprava
V zimně to běhalo dobře a až do posledního únorového týdne podle plánu. V magický den 22.2. jsem si jako test rychlosti zaběhl krátkou trasu Vlkovské placky, která ukázala, že příprava na desítku a Pardubické MČR v půlmaratonu byla dobrá. Potíž nastala v závěru přípravy, kdy jsem na konci února dostal brutální zánět průdušek (že by Covid?) a vše šlo dva týdny před Pečkami do kytek. Pečky (Pečecká desítka) šli kvůli jarním epidemiologickým opatřením do kytek nakonec taky.
2. Jaro
Se zrušenými závody jsem úplně ztratil tréninkovou morálku. Jeden trénink na dráze jsem dokonce v průběhu ukončil, protože jsem najednou nevěděl k čemu mi bude. V březnu jsme se s trenérem dohodli, že se musím běžecky najít a chvilku jsem si jen tak pobíhal po lese bez ladu a skladu. V dubnu se v ČR rozjely virtuální závody, tak jsem si střihl Běh kolem Harrachovky v tempu 3:44/km a sólo pětku v tempu 3:34/km. Poté jsme se vrátili do tréninku a rozjeli bomby. V červnu odstartovaly dráhové závody, tak jsem vyrazil na oddílovou trojku v ČB, kde jsem si stanovil osobáček 0:10:09 (první trojka). Týden nato se běžela pětka na krajském poháru v Nové Včelnici, kde jsem do cíle doběh za strašných 17:50 i když natrénováno bylo na víc. Asi mi začínala lehká virózka, které se projevila v následujících dnech.
3. Léto
A protože jsem na hlavu padlej pitomec, vzal jsem to při běhu v Třebíči přes zahrádkářskou kolonii, kde byla na konci zavřená branka omotaná žiletkovým drátem. Nepřelízejte takové překážky, jinak si můžete namlátit jako já. Patnáct stehů a pomlácená páteř mě odstavila na měsíc od pohybu a návrat šel kvůli zádům trochu hůře. Musel jsem pořádně zpevnit celá záda, protože za ten měsíc ve mě všechno tak povolilo, že jsem se úplně rozložil :) Trvalo dva měsíce než jsem se trochu rozběhal a postavil se na start dalšího závodu. To bylo mistrovství kraje družstev, kde jsem dal premiéru na 1500m za 0:4:47,15. Přes léto jsme s drahou polovičkou hodně jezdili na kole, což je dobrá poúrazová regenerace.
4. Podzim
A aby toho nebylo málo, v říjnu jsem zase onemocněl. Tentokrát už to moje fyzička nezvládla a někde se ztratila. Tréninky dlouhé 5 km v tempu 5:45/km a tepech jako při tempáči se staly na nějakou dobu rutinou, než jsem se zase trochu roztrénoval. Rok 2020 měl opravdu smysl pro humor, tak jsem ještě lehl s koronavirem a karanténu jsem měl až do Štědrého dne.
Nezbývá tedy než s elánem vyběhnout do roku 2021, protože horší už to snad nebude :)
