sobota 11. října 2014

Dovolená 2014 - stopem Pobaltím

Den 1. až 3. - cesta do Estonska a Tallinn

V práci se mi konečně podařilo dostat dovolenou ale kvůli zkušební době mi vyšla až na začátek podzimu. Volba kam byla jasná už na jaře, protože Kačka koncem léta odjela na Erasmus do Tallinnu, tak jsem hodlal navštívit Pobaltské země. Koncem léta jsem začal zjišťovat informace o způsobu dopravy do Estonska, až jsem našel společnost ECOLINES a koupil jsem jízdenku Praha - Tallinn za 700 Kč. Pak už jsem se mohl jen těšit na 28 hodin cesty.

Z Prahy jsem vyrážel v pátek 3.10. v 20.20 a trasa autobusu vedla přes Varšavu, Bialystok, Kaunas a Rigu. Cesta byla pohodlná jak jen cesta v autobuse může být a po krátké navigaci jsem se v půl jedné ráno v neděli potkal s Kačkou u Estonské národní opery. Batoh jsme hodili do hostelu a vyrazili na noční prohlídku města. 

Po vyspání jsme pak na další prohlídku vyráželi až po obědě, ale vzali jsme to pořádně a byli jsme venku až do soumraku. Sice nám krásně svítilo sluníčko, ale teplota dosahovala jen dvanácti stupňů.

Trasa: https://goo.gl/maps/yTvC4

Den 4. - NP Lahemaa, Rakvere, Narva

Odjezd z Tallinnu jsem měl naplánovaný na 6:05 ráno, tak abych nikoho nebudil, tak jsem si ustlal na gauči ve společenské místnosti. Spát jsme šli v půl třetí ráno a asi po půl hodině přiběhla Kačka, že volal majitel hostelu, že tem spát nemám. Tak jsem se ještě na těch pár hodin přesunul ke klukům německým, a dospal u nich. 
Ráno mě stálo hodně odhodlání vstát a odejít z pohodlného hostelu a od vysmáté Kačky ven do zimy... Nakonec jsem se překonal a autobus mě po hodince vysypal ve vesničce Loksa v Národním parku Lahemaa, kde se ze mě pravděpodobně bezdomovec snažil hned vytáhnout nějaký peníze. Loksu jsem si zvolil po předchozím googlování informací o oblasti s tím, že zde mají být naučné stezky a velké kameny, které sem přihrnul ledovec až ze Skandinávie. Z Loksy jsem vyrazil po silnici okolo zálivu, protože jsem nenašel žádnou infotabuly, ani infocentrum, ani ukazatele. Celkem jsem v okolí Loksy strávil šlapáním po asfaltu asi 4 hodiny a díky únavě z nevyspání jsem chytil docela velkou depresi a překonání tohoto prvního dne na cestě se pro mě stalo velkým odříkáním. 

Ani tenhle ukazatel mi moc nepomohl, tak jsem se vrátil do vsi, prohlídnul pěkný hřbitov a pokračoval pár kilometrů ke křižovatce, kde se mi konečně podařilo chytit stopa do Vosu, kde byla akorát bílá písčitá pláž jinak nic jiného. Za Vosu jsem narazil na krásné nocoviště, ze kterého by si měli vzít v NP Šumava příklad a pravděpodobně na jedinou turistickou trasu Estonska, dlouhou 370 km.

 Z Vosu se mi podařilo chytit stopa až do Rakvere, které leží na hlavní silnici z Tallinnu do Narvy, do které jsem se rozhodlo nakonec zamířit. Chtěl jsem se podívat přes hranici do Ruska. V Rakvere stála za prohlídku akorát zřícenina pevnosti, jinak zde již byl znát ruský vliv a město na mě dýchalo dosti stísněným dojmem. Z města jsem musel ujít pár kilometrů až k obchvatu, které mají Estonci okolo každé dědiny. Člověk se dost nachodí.

Na tři stopy jsem se v pět hodin večer dostal na okraj hraničního města Narva. Rychle jsem se tedy vydal směrem k hranici s Ruskem, kde se měla nacházet pevnost. Pevnosti zde jsou dokonce dvě a svou velikostí mě velice překvapili. V dřívějších dobách se zde pravděpodobně tvrdě bojovalo. Jinak je Narva škaredé město plné paneláků z poloviny minulého století nějaká velká modernizace se zde zatím moc nekoná.

Dovolená 2014 - Den 5. - Johvi, Čudské jezero, Tartu

Místo pro nocleh jsem našel na okraji Narvy hned za pumpou na LPG. Byl jsem krásně krytý od silnice a trochu i od větru, který zde nepřestává ani na chvíli foukat. V noci jsem se několikrát probudil zimou, ten vítr dokázal spacák účinně ochlazovat. Ráno jsem se ale probudil do krásného slunečného rána a okolo 10:00 už jsem stál u silnice a stopoval směrem zpět do Johvi. Den začal dobře za 10 minut už jsem se vez.
 Přes Johvi jsem se prošel pár kilometrů, na trhu jsem nakoupil švestičky a vyrazil na stopa. V tohle chvíli jsem ještě nevěděl, že na hlavní silnici na Tartu je úplně minimální provoz a že na ní strávím celý den. Naštěstí bylo krásné počasí a v tomto území nikoho naštěstí nebylo co řešit, pouze stát u silnice a stopovat. Problém nastal až u Čudského jezeře (5. největší v Evropě) ve vesnici Mustvee, kde jsem byl asi 2 hodiny a už jsem věděl i v kolik mi jede autobus do Tartu. Nakonec se zadařilo a do Tartu jsem se před soumrakem dostal a ještě si ho stihl projít.

Den 6. - Césis, Sigulda a Turaida, Riga

Večer se mi podařilo najít luxusní místečko na spaní u Technologického parku v Tartu a s plánem vstávání za rozbřesku jsem zde večer zalehl. Ráno v osm už jsem stál u silnice a na několik stopů jsem se dostal do Valgy na Estonsko Lotyšské hranice. Zde jsem proved nákup, protože jsem nevěděl jako měnou se platí v Lotyšsku a seznámil se s mamkou mého posledního řidiče
Za hraničním městem Valga/Valka jsem chytil za stopa starého pána v Mercedesu, který mě ve Valmiera pozval na kafe, a pak mi ještě udělal okružní jízdu okolo historického centra v Césisu. Nejlepší stop z celý dovolený. Po prohlídce Césisu jsem musel ujít pár kilometrů za město, kde mě zastihl první krátký déšť. Nicméně jsem se na dva stopy celkem rychle přemístil do Siguldy, kde se nacházejí proti sobě dva hrady - Sigulda a Turaida. Došel jsem krásným parkem okolo řeky až k hradu Turaida, abych nakonec zjistil, že chtějí vstupné za vstup na celý vrchol kopce, na kterém se hrad nachází a to mě tak naštvalo, že jsem chytl stopa zpátky do Siguldy a zamířil do Rigy.
Turaida, foto by Google foto
V Rize mě můj aktuální řidič veikboardista a snowboardista znající Krkonoše hodil až do centra k Pomníku svobody, takže jsem nemusel nikam daleko běhat a mohl jsem si v klidu projít historické centrum. Po prohlídce centra jsem přešel po mostě přes řeku Daugavu, prošel okolo Národní knihovny Lotyšska a když jsem měl jistotu, že jsem na správné silnici, tak jsem se popovez fungl novým trolejbusem Škoda (mají úplně nový vozový park tramvají a trolejbusů Škoda, měl jsem radost). Nakonec jsem zakempoval na okraji Rigy u vlakové stanice Tiraine. Kde mě nejprve z krásného místa vyštěkal velký zlý pes, ale na druhý pokus to také nebylo špatné.

Trasa: https://goo.gl/maps/UMw20

Den 7. - Vilnius, Trakai

Přibližně ve dvě hodiny ráno mě probudila voda, která mi kapala do obličeje. V tuto chvíli už jsem naučený rychle jednat, zhodnotit situaci, jak je to vážný, naházet věci do batohu, srolovat spacák do karimatky a prchat na vlakovou zastávku. Udělal jsem rychlý průzkum v kolik jede první vlak, abych na mě náhodou někdo nezavolal policajty, natáhl jsem si budík na pátou a spokojeně spal dál. V pět pršelo jako když otočí kýbl, tak jsem si udělal raní kávičku a v 5:38 nasedl do vlaku směr Jelgava. Tam jsem předpokládal, že to na stopa bude lepší než zde na okraji Rigy, kde z města vedla čtyřproudová výpadovka. Navíc by mohlo do rozbřesku přestat pršet. - To se bohužel nestalo a po dvou hodinách na dešti pod deštníkem jsem to zabalil, udělal kolečko po Jelgavě, abych zjistil, že nejlepší je nasednout na vlak z rána a vrátit se zpátky do Rigy a odtud v klidu přejet autobusem do Vilniusu. Celý den zabitý, ale aspoň jsem si od stopování odpočinul.

Z Vilniusu jsem zamířil do Trakai, kde se nachází hrad na ostrově uprostřed jezera. Jako nejlepší varianta se ukázala cesta autobusem, který to zvládl za půl hodiny. Navíc mi hodná paní na nádraží vyměnila 2 eura na Litevský peníze, abych si mohl koupit jízdenku a ani za to nechtěla poplatek. Děkuji.
Do Trakai jsem dorazil chvíli před šestou večer, takže akorát čas projít krásnou vesničkou k hradu a pak zpátky k silnici na Marijampolé a najít za soumraku nocleh.

Den 8. a 9. - Varšava a návrat domů + rekapitulace

Poslední noc v Pobaltí byla celkem zajímavá. Zakempoval jsem na terase nového, ještě nedostaveného domu, ale nevšiml jsem si, že už ho hlídá ochranka. Takže mě asi za půl hodiny přijeli zkontrolovat, jestli neprovádím nějakou neplechu. Budíka jsem měl nataženého na 7:00 ráno, takže jsem si užil krásné svítání a hned za rozbřesku už jsem stál u silnice. Stop se náramně dařil, na třikrát jsem se dostal až do Marijampolé k hlavní silnici do Polska a nikde jsem nečekal déle než 10 minut. Jednou mě dokonce zastavil přímo na křižovatce, ještě než jsem za ní stihl dojít a to jsem zrovna ani nestopoval.
V Marjampolé jsem chytil stopa, který jel do práce do Osla v Norsku a jel přes Varšavu, tak už jsem nemusel dál nic řešit a v klidu jsme dojeli do Varšavy v půl čtvrté odpoledne a pak už jsem akorát musel najít centrální nádraží. Na nádraží jsem byl trochu ztracený, protože se nachází v podzemí pod velkým nákupním centrem. Vystál jsem asi hodinovou frontu na jízdenku a když jsem jí zaplatil, tak jsem myslel že mě klepne. 68 Euro, platil jsem ve zlotých, takže jsem neměl tušení kolik platím a paní u okýnka si se mnou moc nerozuměla. Po chvíli, když jsem se probral se zoufalství jsem našel zákaznické centrum a jízdenku jsem stornoval a koupil jinou, takže mě to i se storno poplatkem vyšlo cca o 20% levněji. Pak už mě čekalo jen 15 hodin ve vlaku až do Budějovic.
Trasa: https://goo.gl/maps/vakrP

Rekapitulace:

Celkem ujeto: cca 4 200 km
Stopem: 1 180 km

Trasa z Tallinnu (přibližně): https://goo.gl/maps/Pqxz8

Během dovolené jsem navštívil 4 hlavní města evropských států a spoustu dalších krásných míst na území Pobaltských republik. Dovolenou zpětně hodnotím jako velmi povedenou, i když to nejlepší bylo hned na začátku v Tallinnu.