neděle 7. září 2014

Beskydská sedmička (pětka) 2014

Tak konečně je tady září a s ním závod dvojic, na který jsme se s Martinem přihlásili už někdy v lednu. Na pátek mám domluvenou dovolenou, abych se mohl v klidu přepravit do Frenštátu pod Radhoštěm. V plánu mám spánek až do půl osmé, což neklapne, protože mě zbytek rodiny budí skoro jak do práce. Ale v devět už jedu autobusem Student agency přes Brno do Nového Jičína a pak kousek lokál busem. Na prezentaci mě nabírá Martin a přesouváme se autem do Bašky na večeři a pak už do Třince na start. V Třinci máme hodinu čas, tak se vyvalujeme v Albertu na zemi a drbeme kdo za kolik a tak podobně.
Přípravy v Albertu
V půl desáté se přesouváme do startovního koridoru, kde se zdravíme se spoustou známých, padají vtipy o všem možném, hlavně o kondomech :) Z reproduktorů se ozývá, že shání 10 silných chlapů, tak s Martinem jdeme pomoct odtáhnout auto, které překáží za startovní bránou. Auto rozhoupáváme a odtlačujeme přes brzdu, dokud nepřijde majitel :) Dál si posloucháme spoustu nějaký to info k trati a spoustu nudných keců o sponzorech, svatba, musím rychle na záchod do křoví, modlitba, naše krásná hymna a pak konečně po hodině startujeme v 22:35.

Tři tisíce běžců a chodců se naráz vyvalí na cestu a závodí co jim síly stačí. Martin nás drží pěkně podle hodinek na uzdě, a naše ego trpí. Takhle se v klidu dostáváme pod sjezdovku na Malý Javorový, kterou si v pohodičce vycházíme. Nádherně je vidět had čelovek před námi i za námi a světla vesnic pod námi. Jen zastavit a kochat se, k pokračování se musím hodně přemlouvat, jsem hold kochací typ. Na vrcholu duní hudba, spousta lidí povzbuzuje, kamery, Martin běží, taky běžím. Za kamerami zase přecházíme do pohody a klušeme na Javorový. Přijde mi, že čelovka divně svítí, budu muset na občerstvovačce vyměnit baterky, snad si do té doby nezlomím nohy. První seběh, pouštíme to okolo hada běžců borůvčím, to mě neudrží, hůlky letí, čelovka taky a už se sunu bahnem. Skvělý pocit a bahenní zábal zdarma!!! Dál je seběh mírnější, dokud neuhne z cesty přímo srázem dolů. Od nohou lítají kameny až mám strach, že někomu ublížím. Martin mi v těchto pasážích okamžitě mizí z dohledu. Taky to pouštím na doraz, balancuji hůlkami, ale asi trochu víc než bych měl a z levé hůlky mám dvě a ještě je ohnutá do luku. Díky radostné eufórii z krásy seběhu potlačuji myšlenky na ztrátu nejdražší části výbavy a klušeme dál do Řeky.

V altánku u občerstvovačky na světle měním baterie v čelovce, loknu jonťák a vyrážíme dál. Na občerstvovačce nechávám přelomenou hůlku a pokračuji s jednou (přece jí tu nenechám). Hned za čipovou kontrolou se proti nám valí ohromný dav v protisměru. Myslíme si, že jsou to hobíci, ale později se dovídáme, že špatně odbočili a hodně si to zkrátili. No když to neřešily pořadatelé, tak si nemá cenu dělat nervy. Stoupání na Ropici je dloooouhá cesta mírně do kopce. Takže jedu na autopilota a cestou trochu posvačíme, protože nám kručí v žaludku. Z vrcholu do Morávky je to táhlý dlouhý seběh, což Martin nemá rád, tak v poklidu sklusáváme. Pár lidí nás předbíhá, mezi nimi i Laura Bergrová, pěkně vysmátá. 

Před občerstvením v Morávce sahám do kapsy pro magnésium, otvírám, piju a div, že se nepobliju. Je to ampule s kofeinem. Jsem to ale blbec. Za chybu se platí, takže poctivě zajíst banány. Na občerstvovačce mají i sůl, tak si trochu sypu do pusy, zapíjím vodou a pak to 15 minut rozdýchávám. Kdyby žaludek moh, tak mi nafackuje. Tohle se mi úplně nepodařilo :) Stoupání na Travný začíná prudkou sjezdovkou, za kterou se od nás odpojují hobíci a my pokračujeme na vrchol. Od kopcu Travný jsem čekal něco jiného než cestu plnou kamení, navíc se u mě i u Martina dostavuje spací krize, to stoupání je nekonečné. Na vrcholu je živá kontrola, pár lidí u ní posedává, ale my jdeme rovnou do seběhu. Ten je za odměnu, úplná nádhera, nízké stromky fackují do obličeje, cesta široká akorát na jednoho člověka. Krize je pryč a já si to naplno užívám a stíhám Martina, který má v prudkých sebězích vždy o převod navíc než já. 

Na občerstvovačce Martin mění čelovku a já objevuji, že mají mezi melouny i kousky bez pecek, tak je do sebe tlačím tak, že mi šťáva teče i po bradě. Po chvíli už zase jdeme dál, tentokrát na Lysou horu. Dostávám pár informací o Lysa cupu, nasazuji traktor tempo a drtím metry velmi nudným stoupáním až za Malchor, kde se pokouším vyfotit Lysou. Mezi tím mě dochází Martin a spolu jdeme po novém chodníku (přijde mi jako rozumná věc při tom v jak dezolátním stavu je celá sjezdovka) na vrchol. Na vrcholu jsme díky posunutému startu za svítání, tak dělám pár fotek a neskutečně hnusným a rozkopaným sestupem klušeme k Ostravici. Martin hlásí problémy s koleny a tak se domlouváme, že v Ostravici bude delší pauza. Sestup z Lysé nám trval neplánovaně dlouho, tak aspoň doplníme síly pro pokračování. 

Lysá hora z Malchoru (telefon nezabral hada čelovek v serpentýnkách na vrchol)
Pohled z Lysé hory na Malchor
Beskydy v raním oparu
Svítání v Beskydech
 Martin nakonec rozhoduje, že budeme pokračovat. Cesta pod Smrk je docela nudná, široká asfaltová cesta. Občas se trochu zadívám, tak pak musím za Martinem popoběhnout. Ten mě straší "Schody do nebe". Tak jsem zvědavý. Jsme na nich. Je to fakt do kopce. Nohy v háji. Nedokážu skoro zvedat nohy nahoru. Z přetěžování jedné nohy kvůli používání jedné hůlky mě pekelně bolí koleno a dolní část zad. Každou chvíli si musím sednout a odpočinout. Jsem strašně naštvaný, že to Martinovi kazím. Pomalu pokračujeme úbočím k rozcestí Smrk - sedlo. Tam už je jasné, že to takhle dál nepůjde. Domlouváme se na ukončení závodu v Čeladné. Na Smrku je strašně krásně. V sedle se dostáváme do úplně jiného světa. Mírný terén, povalové lávky prostě krása. Na vrcholové loučce na chvíli uleháme do trávy, dáváme si gumová strašidýlka a odpočíváme. Už není kam chvátat.
Pohled z výstupu na Smrk
Ve svazích Smrku
Martinův zadek u studánky Tajemná Řásnovka - ty výhledy :)
Na Smrku
Sestup ze Smrku na Polanu
Ze Smrku jdeme procházkovým tempem do Čeladné a počítáme hříbky rostoucí okolo cesty a Martin spřádá plány, kdy je přijede sesbírat. Končíme v Čeladné po 65 kilometrech s časem 12:38. Přijíždí pro nás Linda a jedeme do Frenu, kde si dáváme výbornou tortillu.

Pak už jen sprcha v tělocvičně, kde na dvakrát smývám vrstvu bahna a hurá na vlak do Prahy.

Když jsem se dnes probudil se slovy "mě bolí zadek", tak mi bylo řečeno, že to nejsou dobrá slova od chlapa po ránu.

Garmin Třinec - Lysá hora: http://connect.garmin.com/jsPlayer/585121666

KontrolaMartin RyzíAlois KunaČas týmuÚsekyStatus
START2014-09-05 22:35:002014-09-05 22:35:002014-09-05 22:35:00
K1 - VELKÝ JAVOROVÝ2014-09-05 23:52:332014-09-05 23:52:3301:17:33
K2 - ŘEKA2014-09-06 00:30:322014-09-06 00:32:082014-09-06 00:32:0800:39:35
K3 - ROPICE2014-09-06 01:33:572014-09-06 01:33:522014-09-06 01:33:5701:01:49
K4 - MORÁVKA2014-09-06 02:14:082014-09-06 02:14:102014-09-06 02:14:1000:40:13
K5 - TRAVNÝ SPORT VRCHOL2014-09-06 03:41:362014-09-06 03:41:392014-09-06 03:41:3901:27:29
K6 - TRAVNÝ HOBBY TRAVERZ
K7 - KRÁSNÁ2014-09-06 04:18:342014-09-06 04:18:34
K8 - LYSÁ HORA2014-09-06 05:47:542014-09-06 05:49:102014-09-06 05:49:1001:30:36
K9 - OSTRAVICE2014-09-06 06:58:242014-09-06 06:58:252014-09-06 06:58:2501:09:15
K10 - SMRK - SEDLO
K11 - SMRK - VRCHOL2014-09-06 09:15:172014-09-06 09:15:182014-09-06 09:15:18
K12 - SMRK - POLANA
K13 - ČELADNÁ2014-09-06 11:13:152014-09-06 11:13:192014-09-06 11:13:19