Začínám psát tento článek z dovolené a koukám, že to bude první letošní příspěvek. Koronavir bohužel zhatil první polovinu roku, takže jsme si nedostatek výletů vynahradili až o dovolené.
Původní plán na dovolenou u moře ve Slovinsku jsme na jaře zrušili a vymysleli jsme si naši první dovolenou na kole a zároveň i první v Čechách. Pokud by to někoho zajímalo, tak do Octavie se krásně vejdou dvě kola i s kompletní výbavou na týdenní dovolenou.
Cestu do Znojma jsme zvolili vyhlídkovou a těch 150 km jsme zvládli ujet za 7 hodin. Udělali jsme si vyhlídkovou jízdu po Vysočině a navštívili krásné historické město Slavonice, zkontrolovali zámky v Českém Rudolci, Písečné, Uherčicích, hrad Podhradí nad Dyjí a završili jsme to prohlídkou zámku ve Vranově nad Dyjí. Ubytování jsme měli v centru znojemské vinařské podoblasti, v Novém Šaldorfu (penzion U Tří jasanů).
 |
| Máme sbaleno, hurá na cestu. |
 |
| Zámek v Českém Rudolci |
 |
| Slavonice |
 |
| Podhradí nad Dyjí |
 |
| Vranov nad Dyjí |
 |
| Všichni mají fotku z levandulí, takže my máme slunečnice! |
Hned druhý den jsme natěšeni vyrazili na kola. Předpověď byla příznivá, tak jsme se rozhodli objet NP Podyjí. Pokud někdo řekne, že na jižní Moravě nejsou kopce, tak mu nevěřte. Místy jsme kola museli vodit, protože často vedla cyklotrasa po cestě pro treková kola naprosto nevhodné. Hned na startu jsme se pokochali výhledem na historické centrum Znojma. Poté následoval dlouhý úsek, kde se národní park víceméně objíždí, protože jeho okraj jde po hraně srázů nad údolím Dyje. U vsi Podmolí jsme na kousek načuchli do NP a hned jsme byli utopeni v zelené džungli a v obležení bezpočtu hmyzu. Neuvěřitelný rozdíl v rozmanitosti přírody v národním parku a hospodářské krajiny na pár metrech. Dál následovala terénní odbočka k zřícenině Nový hrádek, která byla bohužel v čase oběda zavřená (vstup jinak pouze s průvodcem). Naše cesta pokračovala do Čížova, kde jsme si dali výborný pozdní oběd v hospodě U Švestků a po něm jsme tu nálož sklepali ve sjezdu do Hardeggu. Následný výjezd na rakouské straně už tak lehce nešel, ale dali jsme ho. Přes Rakousko jsme objeli národní park Podyjí zpět do Čech a přes vinařské obce Hnanice, Havraníky, Popice a Konice jsme se zničení dokodrcali zpět na hotel.
Večer jsme energii dohnali ve vinařství Piálek a Jäger, které zaujme už při vstupu do zrekonstruovaného sklepa. Mají velmi dobré víno a vypít si ho v jejich nádherném sklepě je zážitek.
 |
| Znojmo |
 |
| Hardegg |
 |
| Dyje |
 |
| Vyhlídka Heiliger Stein na hranici Rakouska a České republiky |
Po náročném výletu na kole jsme potřebovali zregenerovat, tak jsme vyrazili na výlet kolem Dyje do nitra národního parku. Začali jsme v Konicích, z kterých jsme po zelené značce došli na vyhlídku Sealsfieldův kámen. Poté jsme po žluté značce sestoupili na dno údolí k řece Dyji, která nás překvapila svou čistotou a dost pralesním prostředím na dně údolí (na horní hraně údolí se pěstuje víno a panují zde velmi vysoké teploty, zatímco na dně údolí vše bují zelení a je zde o poznání chladněji). U bývalého Mlýnu Papírna jsme si na chvíli sedli u jezu a po chvíli jsme si ve vodě všimli neznámého druhu hada. Trochu jsme zagooglili a zjistili, že se jedná o užovku podplamatou a vydrželi jsme sledovat její počínání ve vodě po velmi dlouhou dobu. National Geographic naživo, nejdříve jsme sledovali jak se plazí po dně, aby se po chvíli vynořila nad hladinu pro nádech a následně zamířila zpět na dno zaujmout číhající loveckou pozici).
Když bylo užovky dost, přesunuli jsme se o kus dál na skvost vinic v České republice, na vinici Šobes. Ve stánku Znovínu přímo na vinici jsme degustli ryzlink rýnský a vlašský oba 2018 přímo z této vinice a završili to excelentním Kernerem 2016. Při cestě na hotel jsme se ještě zastavili na ochutnávku ve stánku vinařství Vinice Hnanice, kde jsem si dal opět ryzlink rýnský a bylo to pro mě nejhorší víno celé dovolené.
