neděle 20. dubna 2014

100 km Jarním Šluknovskem 2014


Na Velikonoce jsem se těšil už dlouho dopředu, protože na Velikonoce naplánován dálkový pochod Jarním Šluknovskem, který patří do série závodů Československá tisícovka.

O půlnoci v pátek 18.4. jsme se seřadili na náměstí v Českém Dubu a čekali až nám totálně namol starosta popřeje štěstí do závodu a poté jsme vyrazili. Ze začátku hodně lidí vyrazilo dost velkým tempem, mě se nedařilo ani pomalým. Nohy si odvykly na kompresky a nějak se jim nechtělo šlapat. Po pár kilometrech se mi ale podařilo chytit tempo a pak už to šlapalo, jak dobře namazanej stroj.

V půlce stoupání na Ještěd jsme se seběhli do skupinky 4 lidí, ve které byl i můj parťák Tomáš pro celý zbytek pochodu. Na první kontrole na vrcholu Ještědu byla tráva ojíněná a kombinace mrazu a větru nebyla úplně příjemná. V seběhu jsem to pak rozjel co to šlo a dokázal se mě udržet jen Tomáš. Seběh vedl až do Machnína po krásné, ale náročné stezce, v mlze ve které bylo vidět tak na 2 metry. Většinu seběhu se mi z očí kvůli oslnění nasvícenou mlhou řinuly z očí potoky slz, ale o to to byl intenzivnější zážitek. V Machníně na nás čekala technická zajímavost Transbordér, který nás přepravil přes Lužickou Nisu k tajné kontrole.

Výstup dál pokračoval dlouhým stoupáním v husté mlze, takže jsme před sebou aspoň neviděli ten kopec. Kousek před napojením na červenou turistickou značku na vrchol Vápenný jsme trochu zakufrovali, v té mlze nebylo vidět ani do příkopu okolo cesty. Pod vrcholem bylo pěkně namrzlo, tak jsme se na kontrole nezdržovali a běželi do Rynoltic, kde měla být první občerstvovačka. Za přejezdem jsme minuly odbočku a zašli si skoro kilometr navíc. V kulturáku jsme dostali gulášovku, kterou jsem ani neochutnal. Měl jsem žaludek jak na vodě a polívka byla něčím cítit.

Když jsme vyrazili dál, tak už se rozednívalo a byla taková zima, že jsme běželi i do mírného kopce, aby jsme se zahřáli. Z Polesí přes Popovu skálu až k přechodu hranice do Německa jsme probíhali podle mě nejkrásnějším úsekem celého pochodu. Seběhy mezi skalami po měkkém písku jsme si opravdu užívali.

V Německu začala pro mě velmi nudná část po širokých upravených cestách, které byly zpestřeny pouze ve vrcholových partiích skalními útvary. Na Töpferu jsme měli za úkol spočítat schody na vrcholovou skalku, ze které byl krásný výhled na prosvícené mraky, které hnal vítr proti kopcům.
Postupně jsme oběhli Kurort Oybin po všech kopcích, které okolo něj jsou a v klesání, kde jsem už měl velký hlad nás s tajnou kontrolou (s věnečky) překvapil Olaf. Z toho, že ho vidím jsem měl ohromnou radost. Pak už jsme pokračovali zpátky do Čech přes Hvozd do Dolní Jasné na občerstvovačku na 75. km. Hospodský byl překvapený, že má plnou hospodu lidí, tak byl čas na údržbu, hlavně na pořádný promazání nohou.

Dál jsme pokračovali zase do kopce na Luž, nohy už pomalu začínaly tuhnout a tak už ty seběhli nebyly úplně na pohodu. Z Jiřetína byl strašně nudný úsek po cyklostezce až do Krásný Lípy. V tomhle úseku nás oba přepadla totální krize, ze které jsme se pak těžko dostávali. Po hodině strávené v hospodě jsem byl teprve schopen pokračovat na Vlčí horu a do cíle. Přes prameny Mandavy a po zelené do Valdeku už jsem jel na autopilota a těšil jsem se na horký maliny :) Nakonec si horký maliny dal i Tomáš.
Vystavil v Žádné komentáře:
Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)