úterý 6. června 2017

Peklo na Budějovickém půlmaratonu

Jak jsem již avizoval, tak půlka v Budějcích byl závod, ke kterému jsem směřoval svou přípravu. Celý týden jsem očima poposouval předpověď počasí, aby v sobotu bylo aspoň pod mrakem. To se nepovedlo a od rána se město topilo v pekelném vedru. Při odchodu z domu ukazovala meteostanice 30 stupňů, v době startu 29. Z domu jsem se cestou na start rozklusával a už bylo jasné, že to bude stát za to. Tep o cca 10 víš než normálně a to jsem jel tradiční předzávodní rozklusání. Před startem pokecat a probrat smělé plány s ostatními a pak hurá na start.

Na start jsem se klasicky proplížil těsně před startem, protože předstartovní přípravu tradičně finišuji na toitoice. Procpal jsem se dopředu, s ostatními jsme si popřáli hodně štěstí a vyrazili do rozpálených ulic. Po prvním kilometru jsem se zapřáhl do skupinky s asi třemi ženami a držel se v houfu. Nohy šli jak dobře namazaný stroj, ale tepovka letěla nahoru jak výtahem. Kolem šestého kilometru jsem musel vyhodit stopku a nechat ženský běžet. Tepovka se mi vyšplhala na neuvěřitelných 181 (takovou hodnotu jsme už pár let neviděl). Díky tomu překyselení mě postupně začalo všechno bolet, od břicha až po plíce. Nechal jsem to postupně spadnout trochu dolu a valil dál. S tím že neběžím na čas pod 1:20 jsem byl smířený už od druhého kilometru, ale přešel jsem do módu: Běžím, dokud se udržím na nohou. Celý závod se mi najednou scvrkl do dvou myšlenek. Houbičku na hlavu, houbičku za krk a ukázat, co ve mě je, když mám u trati svojí i Kačky rodinu. I v tomto stavu jsem záhadně sbíhal běžce přede mnou. Držel jsem tepy, tak abych nevytekl a vyhučel do stoupání na Čínu mezi 10. a 11. km. V seběhu po ctyřproudovce se mi pak podařilo trochu spadnout s tepama, ale přišla na mě krize jak řemen. Po nádražce jsem se motal jak opilec. Naštěstí mě předběhl jeden zrzek a já nastoupil a pověsil se mu na paty. Takhle jsem ho pak zneužíval až na 18. km, kde jsem nastoupil před něj. Bohužel on vytekl a já umíral dál sám. Na zrychlování nebyla kapacita, ale udržovat tempo se dařilo. Poslední otočka a dva a půl kilometru do cíle. Tady už jsem měl husinu, jaká mi naskočila zimnice a trochu jsem začínal mít mžitky před očima. Mezi 20 a 21 km jsem pak už jel jen autopilota, tenhle úsek si vůbec nepamatuju. Při náběhu do centra jsem se dotáhl na běžce přede mnou a osolil dokonce keňanku Kabuu. Posledních 200 metrů jsme pak šli bok po boku s borcem v modrém triku, abych si ho nakonec o vteřinu namazal na chleba. Tempo jsme vyšroubovali až k 3:10/km.
V cíli jsem pak byl trochu mimo a dost dlouho mi trvalo než jsem se trochu zmátořil. Počkal jsem na doběh kamarádů, kteří mě tlačili zezadu a pak jsem se proléval vodou se stopovým množstvím ionťáku a vymačkával si do obličeje super sladký pomeranče. Pak jsem teprve vyrazil za nedočkavou rodinou. Nakonec jsem si ještě opláchnul hlavu ve žlabu se studenou vodou (tři sprchy na 3500 závodníků je trochu nedostatečné množství) a mohli jsme vyrazit domu na dlabanec.

Ze závodu mám nakonec dobrý pocit, z toho jak jsem to zvládl odmakat a nakonec i z trochu ušmudlaného osobáku.

Informace: 

https://flow.polar.com/training/analysis/1437029554
https://www.endomondo.com/users/11694242/workouts/937266275
Teplota během závodu: 29 stupňů
Teplota povrchu: těsně před roztavením podrážek
Na co to běželo: candát s koprovou omáčkou a šťouchaným bramborem
Kolik jsem toho vypil: před závodem cca 3 litry a po něm stejně tak
Tepovka: průměr 175 (92% SFmax), max 181 (95% SFmax)
Průměrné tempo: 3:57/km
Čas: 1:24:09 (čipový), 1:24:14 (oficiální)
Umístění: 40. celkově, 21. mezi českými závodníky

Pro porovnání, jak ten závod byl těžký a jak špatně zvládám horko jeden příklad tempového tréninku ze 7.4.2017:
- čas: 70 minut
- tempo: 3:57/km
- průměrný tep 155, max 164
- teplota 8 stupňů

Průběh náměstím v té nejlepší společnosti - šestý kilometr

Žádné komentáře:

Okomentovat