neděle 3. května 2015

Perun SkyMarathon - kdy se konečně poučím?

Aby jste si udělali představu, vám musím prozradit, že jsem si před dvěma týdny zaběhl osobáček na mém prvním městském maratonu v Linzi. Krásných 3:20:44. V pondělí jsem si dal volno a pak celý týden trénoval, že to jako zkusím rozběhat. V sobotu už jsem nemohl pomalu ani chodit, takže i z důvodu pracovní vytíženosti byl další týden skoro bez tréninku. Klasicky mě čeká přeprava přes celou republiku. Tentokrát přes Brno a Olomouc do Třince, kde si mě vyzvedávají Hotovi. Mám domluvené přespání u nich doma, přibližně jeden kilometr od startu. Večer ještě doráží Tomáš Zaplatílek a v téhle sestavě se pak i připravujeme v sobotu ráno na start.

Předpovědí slibovaný ranní déšť se nekoná, za to se probouzíme do mlhavého rána a mě chytá křeč do lýtka už v posteli. Na startu procházíme klasickým předstartovním kolečkem a já mám radost, že můj batoh se vejde do pytle na věci, které nám organizátor převeze do cíle na Chatu Javorový. Organizátor už takovou radost nemá...:)

Na startu stojí kousek ode mě parta bláznů co běží jen v šortkách. Po závodě jsme se o tom bavili, a osobně, kdybych potkal takového člověka s potížemi, tak se na něj asi vykašlu. Maky povídá něco o Pozitivním převýšení, takže když je to pozitivní, tak to bude i dobrý. A za začínajícího deště vyrážíme ke sjezdovce na Javorový. Na Javorový už to znám z Beskydské sedmičky, takže žádné překvápko po startu se nekoná. Prostě jen rubat hore kopcom. Snažím se jít pomalu, abych držel tepovku jen těsně nad 170. Probíháme okolo chaty na Malém Javorovém a po široké cestě drtíme do Guty. Ze začátku je seběh docela nuda, ale po chvíli se široká cesta mění na krásnou stezku vedoucí v úbočí Javorového a dolů to letí jedna radost. Těsně před občerstvovačkou jdu do předbíhajícího manévru, křiknu pravá, a běžec kterého se snažím předběhnout zahne doprava. Já si při tom zapichuji hůlku do boty a atakuji svůj vlastní kotník. Chvíli poskakuji po jedné noze, ale nástup po lanech za občerstvovačkou, jako vystřižený z Velké Kunratické, mě okamžitě na kotník donutí zapomenout. Další výstup na Javorový je o dost rychlejší než na jeho menšího bráchu. Ze začátku se dá dost úseků běžet. Na Javorovém to vypadá jak v nějakém mystickém příběhu. Louka s torzy stromů halící se do mlhy a do toho nás povzbuzuje Lada Zrzavecká. Prostě paráda. Druhý seběh je pro mě letecký den. Postupně zařezávám jednoho běžce po druhém a to jedu jen na setrvačnost. První brutální seběh měkkou pěšinkou, tak to pouštím. Je to méně namáhavé než to odbrzdit. A pak o kus dál při náběhu do obávaného potoka předbíhám Dalimila Hotu. Tenhle úsek si neskonale užívám. Rajzou by ze mě měl radost. Letím dolů skoro jak Kilian. Jeden pád do tůňky zachraňuji na poslední chvíli odpíchnutím hůlkou a hned jsem dole. V obou těchto sebězích točím svojí maximálku při tomhle závodě, ale aspoň trochu šetřím stehna. 

V Řece dávám nenáviděné menu banán se solí a hned jdu stoupat na sjezdovku na Příslop. Tak prudká snad není ani sjezdovka na Kleť. Dělám krůčky jak baletka, abych co nejméně šponoval achilovky a jedu soupaž až na vrchol. Dalimil mě tady za družného rozhovoru vesele předchází. Na vrcholu jdu ale zase před něj a v seběhu pod lanovkou trpím jako zvíře. Mám pocit že mi to snad urve stehna. Jsem znovu v Řece, tak hned dávám dvě tablety magnézia a rozbíhám to po silnici k výstupu na Šindelnou. Od půlky stoupání se jde po široké cestě, tak do sebe sypu půl pytlíků gumových medvídků, až mi z toho žvýkání praská v pantech. Zapíjím to nějakým energetickým hnusem a vesele pokračuji. Cítím narůstající tah ve stehnech, tak to nikam neženu, abych měl později dost sil na běh po rovinkách. Když se ale dostanu na začátek rozbahněného úseku, který by Perunu záviděla kdejaká Spartanrace, najednou visím na hůlkách. Přední stehenní svaly na obou nohách napnutý k prasknutí. Odbelhám se ke kraji cesty a za pomoci stromu rozhýbávám nohy. Opět mě dobíhá Dalimil. Pomalu se za ním rozcházím, skoro v podřepu. V té vrstvě bahna je nakonec dokáži i uviset. Stylem kachna vybírám cestu místy, kde mi bahno nepoteče do bot horem. Dalimil zase vybírá nejhlubší louže. V místech, kde se dá běžet, zvládnu natáhnout nohy tak na 100 metrů a pak mě křeč zase stopne. Takhle to pokračuje až k seběhu do Tyry. Prudkou část ještě nějakým způsobem sbíhám. Víceméně se jen opírám o hůlky a pajdám dolů. Gravitace pomáhá. Cesta se ale mění na širokou šotolinku. Nezvládám ani jít. Koukám na hodinky, tepovka 130 a nohy se pode mnou lámou ze strany na stranu. Pajdám k občerstvovačce. Od fanoušků se ozývá „Ten už vypadá, že dozávodil". Sedám na kámen vedle, vypínám hodinky a okamžitě dostávám zimnici. Naštěstí sebou na zádech táhnu bundu. Asi půl hodiny tu zevluji než se trochu vzpamatuji a vydávám se po silnici do Tyry. Po chvíli mě nabírají nezávodící běžci a vezou mě až na Chatu Javorový do cíle. 

Dostávám polévku a pivo. Po chvíli pořadatelé přivádějí úplně zničeného Tomáše Zaplatílka zabaleného do deky. Dal do toho všechno a předvedl neskutečný výkon. Společně pak sháníme sprchu v chatě, kde nás hodná paní chatařka nechává vysprchovat. Já pak jdu na lanovku a Tomáš si to pod lanovkou sbíhá dolů Scházíme se znovu až v Ostravě a pak naplno hodujeme v RegioJetu.
KUK
Ke křečím: Ve čtvrtek jsem si vzal jednu tabletku večer, poté v pátek dvě ráno a dvě večer. Před závodem jsem dal dvě, další dvě v Řece a poslední 3 co jsem měl u sebe když jsem vykřečoval. Výsledek byl stejný, jako bych nic nebral.

Něco k zamyšlení:

Dodatek č.1: Závod to byl skvělý, krásná trasa. Na sjezdovkách je akorát nutné si představit, že jste na horské louce. Vždyť je to skoro pravda :)
Dodatek č.2: V cíli závodu by bylo vhodné, mít zajištěné nějaké sprchy pro závodníky. Někteří sem jedou dost zdaleka a musí se pak vracet hromadnou dopravou.
Dodatek č.3: Zázemí v cíli by bylo vhodné přizpůsobit počtu závodníků. Do stanu se vešlo tak deset lidí, zbytek zabíraly balíčky závodníků.
Dodatek č. 4: Vážně je nutné na všech závodech lít do závodníků v cíli pivo? Ne že bych proti němu něco měl, ale principielně je to stejný, jako kdyby se rozdávaly cigarety. Podobný problém vidím i u cen na Českých pohárech v kanoistice, kde medailisté dostávají celé basy piva.

Odkazy:



3 komentáře:

  1. Jestli jsi neběžel v kompresních návlecích, tak zkus kompresi. Mně na křeče "z přetížení" docela funguje.

    OdpovědětVymazat
  2. kompresky mam zatim jen na lytka o stehennich porad uvazuju :)

    OdpovědětVymazat
  3. Neuvažuj a pořiď si je :) Já když jsem je neměl, tak jsem měl ke konci často problémy s křečema do stehen, anebo mi v seběhu odešla technika, protože to svaly nedávaly a odnesla to kolena.

    Teď, pokud bych si musel vybrat jestli kompresi na lýtka nebo na stehna, tak beru na stehna.

    OdpovědětVymazat