Na závod jsem se přihlásil takřka hned po spuštění registrace. Rychlé závody jako doplněk tréninku, aby to nebyla tak velká nuda (běhám po asfaltu kolem Vltavy z Budějovic na Hlubokou a zpátky jak křeček). Abych nemusel vstávat v půl páté ráno, tak se mi podařilo domluvit přespání v Praze u Jitky Křížový (známá vodička nevidomých na maratonech) a mohl jsem se vyspat jako člověk. Ráno mě pak akorát překvapila neuvěřitelná fronta lidí na Kačerově. Dokud jsme nedojeli do Lhoty, tak jsem si myslel, že bude zázemí v tělocvičně. Na louce bylo taky hezky, naštěstí nepršelo.
Po převzetí startovního balíčku se super sypaným Earl Grey jsem se šel rozklusat kus po trati. Pravou nohou jsem ale nemohl pořádně zabrat. Vždy po těžších trénincích se mi kousne celé koleno a nechce povolit. V 10:15 nás vypustili do závodu. Díky přátelskému sklonu se dalo příjemně běžet, ale jak to začalo jít prudce z kopce, tak jsem měl místy pocit, že si to koleno vyvrátím. Ze Zbraslavi jsem pak vysupěl na Závist. Po chvíli byla trasa příjemně běhatelná, ale radši jsem do toho moc netlačil, abych to nepřepálil. Dál byl celkem příjemný seběh do Jarova, který jsem dost vlažil. Pak přišlo krásné stoupání v hlubokém listí. Na pohodu ve vláčku až nahoru, na horizontu bylo zase potřeba zapnout nohy a běžet. Tady mi ta akcelerace moc nešla. Co ale přišlo pak, to bylo jak pohlazení na duši. Seběh po rozbité skále k zastávce v Jarově. Místy jsem si připadal jak rally auta, kterým na hraně srázu odlítá štěrk od kol. Kamzík by mi záviděl, jak jsem to pustil dolů. Tohle mi vlilo sílu do nohou a v táhlém stoupání Ohrobeckým údolím jsem stáhl pár lidí. Serpentíny jsem z větší části vyběhl. Přes Ohrobec už se jelo ve větším tempu, nohy se postupně rozjeli až ke čtyrem minutám na kilometr, aby to pak mohli prát Jarovským údolím na plno. U lávky přes potok nám pak jeden z pořadatelů hlásil předposlední kopec. Začátek jsem radši vyšel, ale hned jak to šlo, tak jsem zase nohy rozjel do plných otáček. V Zálepech v odbočce do lesa jsem seknul běžce, který byl ještě větší než já a poslal jsem to z kopce na plno dolu. Celou dobu jsem se soustředil, abych se nerozsekal, až pode mnou úplně na konci odjela hrana cesty a já šel hubou mezi kameny. Složil jsem se, až se mi zatmělo před očima. Běžec přede mnou na mě volal, jestli jsem OK, tak jsem zavolal, že jo. Sebral jsem párátka a pustil jsem se dál. Zjistil jsem závadu na ruce a na koleni. Skoro nový kalhoty a díra přes koleno. To by člověka naštvalo. Byl jsem ale v nejkrásnějším úseku trasy. Óda na trail. Víceméně potokem, občas přes strom, a během chvilky jsem předběhl tři běžce přede mnou. Bohužel všechno krásné jednou končí a i toto údolí skončilo. Krásnou stojkou. Nemohl jsem se opírat rukou o nohu, tak mě to nešlo tak rychle, ale spousta fanoušků rozestavěných kolem cesty mě vytlačila svým povzbuzováním nahoru. Pak už to byl jen kousek do cíle.
V cíli mi pak zalepili šrámy a dostal jsem výbornou gulášovku a perníkovou medaili (bohužel nepřežila cestu).
Moc bych chtěl poděkovat Jitce, že mě u sebe nechala přespat a pořadatelům za krásný závod.
Jediné co bych vytkl, tak je absence lékárničky a desinfekce v cíli:) A pokud bude příští rok pršet, tak by to možná chtělo nějaký stan, jako zázemí.
PS: Doufám, že jsme si letošní zimní zranění už vybral, loňský naražený žebra nechci opakovat...
Odkazy:
FB závodu: https://www.facebook.com/events/918589934893646/
Garmin: https://connect.garmin.com/modern/activity/981945840 (nebrat vážně, GPS se trochu zbláznila)
Výsledky: https://docs.google.com/spreadsheet/pub?key=0AgZ2xieO53zwdEcwQXViVWsyejBXSWxtQXloQXZ4dWc&gid=0
 |
| Rozbitá medaile. Autobusák na můj batoh hodil nějaký kufr. |
 |
| Nové větrání |
 |
| Lepší ruka než obličej... |
