Já jsem se přihlásil na nejdelší 50 km trasu s tím, že si pořádně zatrénuji. S Honzou Gajdošem se domlouváme na ranním vlaku a do Jičína dorážíme před desátou hodinou. Hned za Jičínem jsem poznal, že v dlouhém triku je mi fakt horko a tak jsem až na Klepadla pokračoval na "Tonyho" pěkně bez trika. Po protlačení uspaným náměstím a nalezení naší řady u prezentace jsme nakonec na trasu vyrazili až po desáté hodině. Vyrazili jsme mírným během přes vesnice Kbelnice, Dílce, Železnice a Bradleckou Lhotu, ze které začalo stoupání na první kopec se zříceninou na vrchu Bradlec (542 m.n.m.). Cestou jsme sem tam předběhli nějakou skupinku, protože jsme na dlouhou trasu vyrazili mezi posledními, tak všichni byli už daleko na cestě. Při seběhu od hradu mi Honza ukázal, jak se běhá z kopce a to fakt nikdy nepochopím. Já bych se přerazil a pravděpodobně v plný rychlosti rozsekal o nějaký strom. Dál jsme pokračovali během asi jeden kilometr za osadu Tužín, odkuď začínalo táhlé stoupání ke kopci Kumburk, které jsme jen šli.
Ve stoupání docházíme nějakého chlápka. "Hele, ten chlap vypadá, jako Olaf. Né, Olaf má Inovejty a neposlouchá mp3. Hele, on má Inovejty. Jéé, čau Olafe." Olaf nám sdělil, že na zříceninu hradu na Kumburku to nestíháme, že cca za 25 minut končí kontrola ve vsi 2,5 km před námi. Tak jsme to napálili a byli v ní za 10 minut. Chtěli jsme si tam dát polívku, ale museli jsme se spokojit jen s malým pivkem a dvěma tatrankami. Naházeli jsme to do sebe a pokračovali během k nejvyššímu kopci na trase Tábor, protože do další kontroly bylo 8 km a měli jsme na to necelou hodinu. K rozhledně jsme to vzali zkratkou po sjezdovce a nahoře jsme měli krásnou rezervu 18 minut na 2 km z kopce ke kontrole a hospodě, kde jsme čekali vytouženou polívku.
Z Tábora jsme to rozjeli tempem pod 4 min/km a spolu s námi se hecli dva kluci v kanadách. V seběhu jsme potkali skupinku s krásnými slečnami, se kterými jsme se poté potkávali až do konce pochodu. Na kontrole v Košově opravdu měli gulášovku, tak jsme tam zakufrovali docela dlouho. Dál cesta pokračovala přes krásný kopec Kozlov, z kterého byl krásný seběh při kterém jsme klesli o 150 metrů na cca půl kilometru. Dál jsme v klidu šli do restauračce u nádraží v Libuni, kde trávil prosluněný den Egon.
Z Libuně už trasa vedla okolo Prachovských skal do Prachova k poslední kontrole. Z Prachova jsme vyrazili během k Jičínu a připojilo se k nám pár lidiček, z kterých dva s námi zvládli běžet až do cíle na Valdštejnovo náměstí v Jičíně. Podali pěkný výkon po 50-ti km pochodu.
Po doběhu jsme se nechali v Jičíně nasměrovat do restaurace a zakončili krásný pochod okolím Jičína výbornými výpečky. Pak už nás čekala jen dlouhá cesta zpátky do Prahy.
