Loučení s turistickým rokem 2014

Trochu se mi v hlavě míchají pocity a přemýšlím jak začít psát o mém posledním ultra roku 2014. Do Ústí nad Labem jsem jel s tím, že zkusím kolik vydržím. Přece jen 170 km je daleko i autem. Do hodně náročných tréninků se v týdnu ještě přidala rýmička, tak jsem vyrazil s tím si co nejlépe zaběhnout 1. etapu a pak čekat, jak to půjde dál.

Z práce vyrážím dřív, aby mi ani dvojnásobná rezerva nestačila na to dostat se na nádraží včas. Stíhám tedy dojít na večeři k číňanovi a dalším vlakem se přesouvám na sever republiky do Ústí nad Labem. Ve vlaku zkouším něco naspat do zásoby, protože předpoklad je takový, že do neděle už moc šancí vyspat se nebude. Chvíli hledáme základnu, ale pak už se vítáme se známými. Následuje povinná diskuse co nohy, trénink, nemoci a práce. K tomu nějaké to pivko a pak hurá na kutě.

1. ETAPA

Noc byla jedním slovem HROZNÁ. Každou půl hodinu vzhůru, díky neustálému pendlování účastníků a pronikavému hlasu jedné osoby. Ranní rozsvícení v celé tělocvičně, když půlka lidí ještě spí taky není asi ideální. Jednoduše, nesnáším vstávání !!! V půl čtvrté odprezentovat, připravit a vyrazit do tmy na vlak. Na 1. etapu vyrážím podle mě dost nalehko (plán je víc běhat, dokud je sil ještě dost), podle Petry Mückové nabalený jak sněhulák. V 5:00 nás pak Olaf vypouští do tmy. Startujeme pod dohledem nádražácké paní, která si vychutnává ranní cigárko a okolo projíždějící jednotky městské policie. Od nádraží probíháme vesnici Bohosudov a Krupka. Na čele se drží László Barta, tak s ním nějakou dobu držím krok, abych se podíval jak běhají UFO běžci. Jakmile začne cesta víc stoupat, tak zpomaluji, a před nástupem pod lanovku se zařazuji do hada čelovek mizejícího ve tmě. Při prohlížení trasy před závodem jsem čekal pozvolné stoupání, ale realita je úplně jiná. Stoupání v první části dosahuje sklonu okolo 25%, místy prolézáme pod nízkými stromky (až mi vypadává flaška z přední kapsy) a maliním. Had čelovek pomalu jak na B7, zkouším to marně fotit. Je to super, stoupám jako dým. Jediné co to kazí jsou úplně zamlžené brýle, takže jdu skoro naslepo...:) Rosa mi krásně umývá nohy, mrholení osvěžuje vdechovaný vzduch, takže za chvilku jsem na kontrole Komáří hůrka (808 m.n.m.). Pípám si na krásném 16. místě a mizím v neproniknutelné mlze.

Přede mnou se udělala trochu mezera, tak přidávám a snažím se dohonit mihotající se světélka v mlze. První světélko se mě ptá, kde je kontrola, tak ho posílám zpátky. Další dvě míjím ještě na louce Fojtovická pláň, ale další už se mi nedaří dohnat. Máme ale stejné tempo, tak se podle nich mohu orientovat. GPS navigaci nevedu a v mlze není vidět ani do příkopu, tak je to moje jediné určení správné trasy. V lese mi světýlka zmizí a potkávám je až v protisměru u zříceniny hradu Kyšperk. Tady se pokouším zdokumentovat mohutné zdi, které se zjevují ve svitu čelovek. Pak zase hra na honěnou, rychle dolů z kopce ke kolejím po kterých pokračujeme pár kilometrů. Sehrát krok s pražci je dost umění, tak různě přeskakuji okolo kolejí ze strany na stranu. Dobíhám jednoho borce, který si musel odskočit a protože jsem od vstupu na koleje neviděl vlastní značení, pokračuji za ním cestou vedle kolejí. Trochu si tak zaběhneme, ale za chvíli už zase počítáme pražce. Pomalu se schyluje k rozbřesku a po levé straně na nás najednou kouká les odrazek. V důvěře na ně zatáčíme a drtíme to pekelným srázem do kopce, pak kus zpátky a dolů ke kolejím. Nadávky lítají kolem, Olafovo jméno doplňujeme né moc lichotivými přívlastky. O pár set metrů dál mu spíláme z očí do očí a Olaf nás ujišťuje že odrazky nejsou od pořadatelů, ale pravděpodobně od geocacherů (kačerů).

Do ruky beru chleba se salámem a s Honzou Svobodou pokračuji klidným tempem po zelené značce do Habartic. Vypínáme čelovky a rozhlížíme se po krásném podzimním lese. Na hřebeni opět stoupáme do mlhy a připadáme si jako někde ve Skotsku. Mlhou si razí cestu podmáčená cesta a z okolních pastvin vystupují torza stromů.

Na rozcestí U Adolfova na nás čeká tajná kontrola s narafičenou bednou plnou koláčků. Jenže ta je připravená až na 2. etapu, tak se spokojuji jen lokem kofoly a dalším chlebem. Hned mizíme v mlze a užíváme si seběh do Telnice. V Telnici je další kontrola (my snad ztloustnem :O). Nutně provádím promazání soustrojí, beru do ruky pro změnu chleba se salámem a jdeme na výlet po asfaltce do Zadní Telnice. Konverzačním tempem dorážíme do běžkařského areálu v Zadní Telnici - Adolfově, kde mě Honza fotí na stupni vítězů. Chvíli hledáme kudy odtud pokračuje červená značka. Ta se zákeřně vrací skoro stejným směrem. Vede nás až k Nakléřovskému průsmyku. Běžíme po běžkařské trati, je to nahoru dolů, taková houpačka. Když jednou do kopečka zpomalím, tak jsem hned napomenut, že to jako ne, a běžíme hned dál. Když dáváme wc pauzu, tak nás trhnou dva borci, co jsou s námi už od stoupání z Telnice.

V Nakléřově je zase dobíháme a běžíme slušným tempem pořád z kopce až do Malého Chvojna. Tady je zase tajná kontrola. Dáváme v klidu čaj a k němu si cukrujeme skvělé domácí koblihy. Borec v černém nám utíká, tak po chvíli jdeme taky. Za poklusu do sebe cpu koblihu, což mi vůbec nejde. Do toho mi u obličeje bouchne flaška, že si div necinknu do kalhot. Zapomenout odbublinkovat kofolu, to je umění. Za Neznabohy mě přepadá nutkavá potřeba vyrazit na prohlídku místního lesa. Tuto ztrátu pak urputně doháním přes Chuderovec a ve stoupání na konci Chuderova už je mám.
Před Erbenovou vyhlídkou děláme selfie, protože zde není čím označit kontrolu a hned valíme do Ústí, které vidíme hluboko pod námi. Návrh vylézt na rozhlednu není přijat, takže hned rychle z kopce. Tady potkáváme dalšího běžce a už ve stejném složení jako v Telnici běžíme přes Ústí nad Labem. Zahýbáme do Bertina údolí, ócháme nad jeho krásou. V rychlosti pořizuji pár fotek a nasazuji pekelné tempo, abych dohnal kluky bežící pekelným tempem. V rychlosti jen načmárám kontrolu do karty, odhodím voskovku do fólie a makám dál. Vbíhám na silnici, chlapi asi 100 metrů přede mnou. Nasazuji po 54 kilometrech tempo okolo 3:40 min/km. Do dveří vbíhám těsně za nimi a společně dokončujeme 1. etapu Loučení na krásném 14: místě.

Plán byl doběhnout 1: etapu do osmi hodin, aby zbyl čas na regeneraci. Toto jsem splnil s rezervou. Užil jsem si po dlouhé době teplou sprchu, pak jsme skočili do města na oběd. S regenarací v podobě spánku už to bylo horší. V tělocvičně měnili okno (hodně velký okno), takže zde byl dost hluk. do šesti hodin se mi podařilo zabrat snad jen na 30 minut. Pak jsme do sebe nacpali gulášovku a šli dál zkoušet spát. To už bylo lepší, teď jsem vytuhl asi na hodinu a půl. Probouzím se v dost bídném stavu. Představa dalších 115 km mě docela děsí. Za samé radosti na sebe ještě zvládám vylít minerálku a pak už se přesouváme na druhou stranu Labe, kde bude start.

2. ETAPA

Pořadatelé nás vypouští přesně v 22:00 a nasazujeme hned ostré tempo. V plánu jsem chtěl zkusit běžet dokud budeme ve městě, takže chvíli dokonce tahám celé závodní pole, ale po chvíli pouštím pár lidí před sebe...:) Ze začátku trasa vede přes Ústí nad Labem po žluté značce do Olšinek, kde dáváme hromadný kufr. Na čipovou kontrolu přibíháme z protisměru a já pípám na utopickém místě.

8	3.	Alois KUNA EKUT	21.11.2014	22:19:01	0:19:01	9,150

Na kontrole ze sebe sundavám teplé triko, v tomhle tempu se docela přehřívám. Rychle se zařazuji do hada běžců, ale hned na začátku lesa ještě musím na záchod. Stoupáme na Vysoký Ostrý (587 m.n.m.) tlačím se dopředu co to jde, abych dohnal ztracené pozice, ale hlavně partičku z první etapy. Místy se dá i běžet, ale to končí hned jak se napojíme na zelenou značku. Bahno, že by v něm zapadl i traktor. Visím na hůlkách, ale stejně mi noha na kterou přenesu váhu ujede do strany. Nechápu ty co to jdou bez hůlek a děsím se toho až tudy poběžím zpátky. Postupně se protrápím až na vrchol ze kterého je ale krásný výhled na Ústí nad Labem. Zkouším to nafotit a pak hned mizím do toho bahenního tobogánu.
Cestou z Velkého Ostrého předbíhám pár lidí. Nechápu jak jsem to dokázal ustát. Nejprudší úsek sjíždím v kuse po patách a máchám okolo sebe beznadějně hůlkami. Pak po naučné stezce dolů až k Labi na kontrolu v Brné. Cesta postupně přidává na sklonu, běžíme pravděpodobně v krásné krajině, ale můj pohled se soustředí pouze na rozpoznávání bahna a kamenů na cestě pokryté listím. Daří se mi roztrhat velkou skupinu, která se za mnou utvořila a při doběhu na kontrolu se za mnou drží akorát jeden běžec. Potkávám tu ostatní z 1. etapy, tak rychle piji čaj, beru na cestu chleba se salámem a jdu je dohnat. Po pár stech metrech ze mě lítají nadávky jak z dlaždiče. Nechal jsem na kontrole hůlky. Zase. Asi si je budu muset k ruce přivázat. Dál cesta pokračuje po zelené do dost šíleného kopce. Začíná mi docházet síla, ale až do Němčí se držím. Rytinu soutěsku už ale scházím. Je to z kopce, ale nedokážu běžet. Pár lidí mě předbíhá. Na konci údolí se cesta zase otočí nahoru, aby jsme začali stoupat na Varhošť (640 m.n.m.). V kopci si dokonce musím na chvíli sednout, vytahuji tedy Denuttsku a v klidu si dávám piknik. Okolo procházející lidé se mě začínají ptát, jestli jsem v pohodě. To už začíná být hodně špatný. Po chvíli tedy vyrážím šnečím tempem dál. Když už se mě lidi ptají, jak mi můžou pomoct i za chůze, tak to je asi hodně špatný. V jednom bahnitém úseku se proti mě najednou vyřítí László a chvilku za ním Petrové. Tak je povzbuzuji, oni zase mně. Těsně pod vrcholem potkávám Honzu. Který řeší chybějící kontrolu, kterou ale má. Povzbuzuje mě k dalšímu pokračování, ale ujišťuji ho, že na čipové kontrole chci skončit a nechat se svézt někam k vlaku. Po čtyřech se vyškrábám na rozhlednu, kde vítr sfoukl kontrolu a teď dává zabrat i mě. Pak scházím k čipové kontrole, aby mi kluci řekli, že nemají v autě místo.

Dávám si tedy čaj, doplňuji vodu a hrabu se zpátky na Varhošť. Pak z kopečka dolů. Musím dojít až do Lovosic, není kde to dřív zabalit. U Krkavčí skály je cedule, že je zde nebezpečný úsek, ale zapomněli napsat, že velmi krásný úsek. Scházíme ze skalnatého ostrohu, aby jsme si na protější skále mohli zaznamenat kontrolu. Je tu krásně, ale přede mnou jsou dva běžci, tak se jich pokouším udržet. Mohlo by mě to vytáhnout z té letargie. To se mi trochu daří. Z kopce si párkrát sedám na zadek, když mi v šikmém svahu podjedou nohy, ale konečně mam vyšší tempo než zraněný šnek. Společně pak stoupáme na Plešivec. Cestou je vložený úsek jak ze Spartan race. Trasa je vytyčená přímo přes pokácené stromy. Na Plešivci (510 m.n.m.) doháníme skupinku před námi. Pak cupitáme dolů po kamenném poli, ve dne to tu musí být krásné. Teď se ale soustředíme akorát, aby jsme si nezvrkli kotníky. Zde by se hodila cedule "neschůdný úsek".

Mezi vesnicemi Kamýk a Malíč se po průchodu sadem připojuji k panu Smolovi a spolu zdoláváme můj poslední vrchol Radobýl (399 m.n.m.). Z vrcholu jsou nádherné výhledy na aglomerace rozeseté okolo Labe. Hlavně na Lovosice, Litoměřice a Terezín. Cestou z kopce ještě míjíme odbočku žluté značky a daří se nám si cestu o pár set metrů prodloužit. Pak už jen 8 km, při kterých strojovým tempem ukrajujeme asfalt okolo Lovochemy. V restauraci na nádraží v Lovosicích už nás čekají pořadatelé a já odolávám vnucování itineráře další trasy. Prý jako motivace k pokračování. 

V restaurace už do sebe jen cpu polívku a výborný koláč s kávou. V deset hodin pak s dalšími, kteří zde končí odjíždíme na základnu do Ústí nad Labem.

Odkazy:
       - web závodu/pochodu: http://louceni.webnode.cz/
       - mapy: http://louceni.webnode.cz/nove-mapy-tras-2014/
       - výsledky EKUT 1. etapa: http://2014.tonerman.cz/ltr17.html
       - výsledky EKUT 2. etapa: http://2014.tonerman.cz/ltr27.html
       - GARMIN connect 1. etapa: http://connect.garmin.com/modern/activity/637694910

Boubín - Libín - Kleť 2014 naruby

Je večer před závodem, v klidu si doma připravuji věci na závod, což je pro mě dosud nepoznaná zkušenost a hodně si ten klid užívám. Ještě se mi podařilo ukecat tátu, aby mě do Boršova nad Vltavou hodil na devátou večer. Na startu v kempu už je spousta lidí, takže probíráme plány se známýma a dostáváme čipy a karty (karta kontrol, mapu, detaily kritických míst, itinerář trasy), no prostě dokonalost sama.

V deset hodin nás Jarda vypouští na trasu. Vím že nás po chvíli čeká zúžení cesty, když se změní v úzkou pěšinu na skále nad Vltavou. Tak se snažím procpat dopředu, když ale běžíme skoro 15 km/hod, tak nechávám ostatní běžet, zpomalím na své tempo a hupkám lesem dál. Po pár kilometrech přichází první kufr, když běžím v davu na louku i když cesta odbočuje doleva. Jsem ale líný se 20 metrů vrátit, tak pokračuji s tím že na cestu půjde seběhnout. Šlo, takže trnitým křovím dolů srázem a můžu znovu předbíhat. Po druhý potkávám Evku a okolo Vltavy bahnem běžím k Dívčímu Kameni, kde je Jarda s tajnou kontrolou, aby si to lidi nezkracovali okolo hradeb. Na cestu nám krásně svítí měsíc a vedle něj vysílač na Kleti, kam míříme. Dál cesta pokračuje přes Holubov až k parkovišti v Krasetíně, kde je první občerstvovačka. Cestou jsme stihli další kufr z úplný blbosti. 

Z občerstvení vyrážíme naráz celá skupina a hned se napojujeme na cestu vedoucí pod lanovkou a polykáme metry směrem na vrchol Kletě. Pod vrcholem se snažím nafotit svítící Budějovice a okolní vesnice, ale telefon to nezvládá. Na Kleti je na zemi tajná kontrola, které bych si sám nevšiml (jako spousta jiných) a trasa pochodu nás pak vede po modré turistické značce přes Rohy, kde jsem si opřel hůlky o ceduli na které byla kontrola a pak jsem se pro ně musel asi 500 metrů vracet. Kvůli tomuhle kufru mi utekla skupinka se kterou jsem běžel, takže musím pokračovat sám. Po pár kilometrech mě dobíhá Evka a běžíme spolu ke Kuklovu. Cestou překračujeme po hranolu Křemžský potok (Evce se na něj moc nechtělo) a pak stoupáme listím ke zřícenině kláštera Kuklov, kde je další občerstvovačka. 

Dostáváme informace, že závodníci na čele startovního pole jsou tak rychlý, že před nimi pořadatelé nestíhají navážet občerstvovací stanice. No, my jsme dostatečně pomalí, aby jsme polévku dostali. Díky tomu mi ale utíká Evka i kluci, které jsme zde doběhli a tak pokračuji do tmy sám. Indiánským během běžím za nimi s cílem je dohnat ale prvního běžce potkávám až za Třešňovým Újezdcem. Běží proti směru a vrací se pro kontrolu. Tak tenhle kufr ho stojí asi 6 kilometrů. Po chvíli mě předbíhá znovu už správným směrem (asi lepší oddíl). Evku s kluky dobíhám až ve Lhenicích, kde hledají kontrolu, která nakonec je až za vsí. Dáváme si tam teplý čaj, bereme bagetku na cestu a mizíme ve tmě.

Další úsek je nahoru dolu, kde vesnice stojí vždy v nejprudším kopci. Kus za Míčovicemi nás předjíždí Jarda Koptiš a my po chvíli řešíme, že už jdeme po asfaltu moc dlouho. Hned ladíme mapy a GPSky a zjišťujeme, že jsme neodbočili po modré značce. O kus dál se má silnice se značkou setkat, tak plánujeme se na ní napojit. To nám nevychází a tak běžíme po silnici až do Frantol. Zde má být kontrola, kterou nenacházíme, tak každý fotíme co můžeme, ať máme nějaký ten důkaz, že jsme tu byli a pokračujeme krásnou lesní pěšinou do Jelemeku. O kus dál vypínám záznam trasy na hodinkách, protože mi hlásí slabou baterii a hned dáváme další kufr, když doběhneme do Zdenic. GPSky hlásí kudy je naklikaná trasa, tak to bereme přes čerstvě oseté pole a pak hledáme, jak projít maliním ke klukům, kteří jsou na správné trase. Ty sebou mají navigátora Dániela Mártona a společně se přesouváme do penzionu Vila Helena, který pár minut hledáme.

Po výborném vývaru pokračujeme na druhý kopec z názvu pochodu, na Libín. Na cestu už si nemusíme svítit, protože začal krásný den a nad hlavami máme úplně modré nebe. Kousek před námi do kopce šlape stomílařka Monika Vavrochová. Evka přidává, aby jí dohnala, tak po chvilce přidávám taky. Doháním je na vrcholu, odkud sbíháme na Libínské světlo ve větší skupině. Z Libínského sedla do Albrechtovic je můj oblíbený úsek, který snad nejde projít suchou nohou. Běžíme okolo Farského potoka, velmi podmáčeným úsekem. Já se držím pravidla, že když jsou nohy mokrý, tak už je jedno čím běžím a v jednom místě mi to bahno boty málem vyzuje. Po chvíli dobíháme k úseku okolo hradu Hus. Když se tu běží za dne, tak to není nijak náročné, akorát je potřeba koukat kam se šlape, protože tu vše dost klouže. Na dně údolí most přes Blanici a pak pár nudných kilometrů na kopec Zlatá stezka, odkud sbíháme do Volar na poslední občerstvovačku. 

Ve Volarech mají výborné chleby se škvarkovou pomazánkou, tak se cpeme co to jde, přece jen je před námi poslední úsek dlouhý přes 25 kilometrů. Kalkulujeme kdy by jsme mohli dorazit do cíle, bereme do kapes nějaký dobroty na cestu a klidným tempem vyrážíme přes Volary směrem na Bobík. Cesta je až na krátký zpevněný úsek úplně nádherná. Stoupá se smíšeným lesem, nohy se boří do barevného listí. Prostě krása. Cestou i nacházím místo, kde jsem minulý rok zapomněl odbočit. Na Bobíku si dávám bagetku, a pak běžíme až na sedlo Na Kubrnech, odkud začínají nekonečné 4 kilometry po mírně stoupající asfaltové cestě k Boubínu. Dokonce pouštím i jedinou písničku, kterou mám uloženou v telefonu. Na rozcestí Na Křížkách opouštíme oboru a stoupáme na poslední a nejvyšší kopec Boubín. Po chvíli mi úplně dochází, mám problém držet tempo. Jdu, pomalu, ale jdu, Evku mám pořád na dohled. K rozhledně přicházím chvíli po nich, sděluji jak to se mnou vypadá a vydáváme se dál. Já stylem raněného srnce urputně hopsám v závěsu za těma dvěma. Kousek po šotolině dokonce zvládám držet tempo, tady není potřeba hlídat jak našlapuji. Pak prudký seběh lesem nadpozemskou rychlostí. Myslím, že ani 10 Km/hod nepřekračuji. Stylem "raněný indián" se dostávám až do Vimperka, kde na nás čeká Jarda a řízek pro každého!!!
Moc děkuji Evce a Davidovi, že mě v tom posledním seběhu nenechali, ale dotáhli mě až do cíle.

Pro tenhle pochod jsem se rozhodl vyzkoušet novou bundu, co jsem si koupil na běžky a vyměnit camelbak za lahve s vodou. Obě testované věci se skvěle osvědčili. V bundě mi rozhodně horko nebylo, akorát na kontrole na Kuklově jsem v tom větru za pár minut málem zmrzl. A lahve s vodou odteď budu brát všude, ta jednoduchost doplňování je krásná a navíc mi zůstává víc místa v batohu na dobroty.

Odkazy:

              - web závodu: http://blk.websnadno.cz/

              - výsledky: http://2014.tonerman.cz/blk7.html

              - trasa: http://www.cykloserver.cz/tipy-na-vylety/detail/?d=165641

              - Garmin (1/2 trasy): http://connect.garmin.com/modern/activity/624927314