neděle 2. listopadu 2014

Boubín - Libín - Kleť 2014 naruby

Je večer před závodem, v klidu si doma připravuji věci na závod, což je pro mě dosud nepoznaná zkušenost a hodně si ten klid užívám. Ještě se mi podařilo ukecat tátu, aby mě do Boršova nad Vltavou hodil na devátou večer. Na startu v kempu už je spousta lidí, takže probíráme plány se známýma a dostáváme čipy a karty (karta kontrol, mapu, detaily kritických míst, itinerář trasy), no prostě dokonalost sama.

V deset hodin nás Jarda vypouští na trasu. Vím že nás po chvíli čeká zúžení cesty, když se změní v úzkou pěšinu na skále nad Vltavou. Tak se snažím procpat dopředu, když ale běžíme skoro 15 km/hod, tak nechávám ostatní běžet, zpomalím na své tempo a hupkám lesem dál. Po pár kilometrech přichází první kufr, když běžím v davu na louku i když cesta odbočuje doleva. Jsem ale líný se 20 metrů vrátit, tak pokračuji s tím že na cestu půjde seběhnout. Šlo, takže trnitým křovím dolů srázem a můžu znovu předbíhat. Po druhý potkávám Evku a okolo Vltavy bahnem běžím k Dívčímu Kameni, kde je Jarda s tajnou kontrolou, aby si to lidi nezkracovali okolo hradeb. Na cestu nám krásně svítí měsíc a vedle něj vysílač na Kleti, kam míříme. Dál cesta pokračuje přes Holubov až k parkovišti v Krasetíně, kde je první občerstvovačka. Cestou jsme stihli další kufr z úplný blbosti. 

Z občerstvení vyrážíme naráz celá skupina a hned se napojujeme na cestu vedoucí pod lanovkou a polykáme metry směrem na vrchol Kletě. Pod vrcholem se snažím nafotit svítící Budějovice a okolní vesnice, ale telefon to nezvládá. Na Kleti je na zemi tajná kontrola, které bych si sám nevšiml (jako spousta jiných) a trasa pochodu nás pak vede po modré turistické značce přes Rohy, kde jsem si opřel hůlky o ceduli na které byla kontrola a pak jsem se pro ně musel asi 500 metrů vracet. Kvůli tomuhle kufru mi utekla skupinka se kterou jsem běžel, takže musím pokračovat sám. Po pár kilometrech mě dobíhá Evka a běžíme spolu ke Kuklovu. Cestou překračujeme po hranolu Křemžský potok (Evce se na něj moc nechtělo) a pak stoupáme listím ke zřícenině kláštera Kuklov, kde je další občerstvovačka. 

Dostáváme informace, že závodníci na čele startovního pole jsou tak rychlý, že před nimi pořadatelé nestíhají navážet občerstvovací stanice. No, my jsme dostatečně pomalí, aby jsme polévku dostali. Díky tomu mi ale utíká Evka i kluci, které jsme zde doběhli a tak pokračuji do tmy sám. Indiánským během běžím za nimi s cílem je dohnat ale prvního běžce potkávám až za Třešňovým Újezdcem. Běží proti směru a vrací se pro kontrolu. Tak tenhle kufr ho stojí asi 6 kilometrů. Po chvíli mě předbíhá znovu už správným směrem (asi lepší oddíl). Evku s kluky dobíhám až ve Lhenicích, kde hledají kontrolu, která nakonec je až za vsí. Dáváme si tam teplý čaj, bereme bagetku na cestu a mizíme ve tmě.

Další úsek je nahoru dolu, kde vesnice stojí vždy v nejprudším kopci. Kus za Míčovicemi nás předjíždí Jarda Koptiš a my po chvíli řešíme, že už jdeme po asfaltu moc dlouho. Hned ladíme mapy a GPSky a zjišťujeme, že jsme neodbočili po modré značce. O kus dál se má silnice se značkou setkat, tak plánujeme se na ní napojit. To nám nevychází a tak běžíme po silnici až do Frantol. Zde má být kontrola, kterou nenacházíme, tak každý fotíme co můžeme, ať máme nějaký ten důkaz, že jsme tu byli a pokračujeme krásnou lesní pěšinou do Jelemeku. O kus dál vypínám záznam trasy na hodinkách, protože mi hlásí slabou baterii a hned dáváme další kufr, když doběhneme do Zdenic. GPSky hlásí kudy je naklikaná trasa, tak to bereme přes čerstvě oseté pole a pak hledáme, jak projít maliním ke klukům, kteří jsou na správné trase. Ty sebou mají navigátora Dániela Mártona a společně se přesouváme do penzionu Vila Helena, který pár minut hledáme.

Po výborném vývaru pokračujeme na druhý kopec z názvu pochodu, na Libín. Na cestu už si nemusíme svítit, protože začal krásný den a nad hlavami máme úplně modré nebe. Kousek před námi do kopce šlape stomílařka Monika Vavrochová. Evka přidává, aby jí dohnala, tak po chvilce přidávám taky. Doháním je na vrcholu, odkud sbíháme na Libínské světlo ve větší skupině. Z Libínského sedla do Albrechtovic je můj oblíbený úsek, který snad nejde projít suchou nohou. Běžíme okolo Farského potoka, velmi podmáčeným úsekem. Já se držím pravidla, že když jsou nohy mokrý, tak už je jedno čím běžím a v jednom místě mi to bahno boty málem vyzuje. Po chvíli dobíháme k úseku okolo hradu Hus. Když se tu běží za dne, tak to není nijak náročné, akorát je potřeba koukat kam se šlape, protože tu vše dost klouže. Na dně údolí most přes Blanici a pak pár nudných kilometrů na kopec Zlatá stezka, odkud sbíháme do Volar na poslední občerstvovačku. 

Ve Volarech mají výborné chleby se škvarkovou pomazánkou, tak se cpeme co to jde, přece jen je před námi poslední úsek dlouhý přes 25 kilometrů. Kalkulujeme kdy by jsme mohli dorazit do cíle, bereme do kapes nějaký dobroty na cestu a klidným tempem vyrážíme přes Volary směrem na Bobík. Cesta je až na krátký zpevněný úsek úplně nádherná. Stoupá se smíšeným lesem, nohy se boří do barevného listí. Prostě krása. Cestou i nacházím místo, kde jsem minulý rok zapomněl odbočit. Na Bobíku si dávám bagetku, a pak běžíme až na sedlo Na Kubrnech, odkud začínají nekonečné 4 kilometry po mírně stoupající asfaltové cestě k Boubínu. Dokonce pouštím i jedinou písničku, kterou mám uloženou v telefonu. Na rozcestí Na Křížkách opouštíme oboru a stoupáme na poslední a nejvyšší kopec Boubín. Po chvíli mi úplně dochází, mám problém držet tempo. Jdu, pomalu, ale jdu, Evku mám pořád na dohled. K rozhledně přicházím chvíli po nich, sděluji jak to se mnou vypadá a vydáváme se dál. Já stylem raněného srnce urputně hopsám v závěsu za těma dvěma. Kousek po šotolině dokonce zvládám držet tempo, tady není potřeba hlídat jak našlapuji. Pak prudký seběh lesem nadpozemskou rychlostí. Myslím, že ani 10 Km/hod nepřekračuji. Stylem "raněný indián" se dostávám až do Vimperka, kde na nás čeká Jarda a řízek pro každého!!!
Moc děkuji Evce a Davidovi, že mě v tom posledním seběhu nenechali, ale dotáhli mě až do cíle.

Pro tenhle pochod jsem se rozhodl vyzkoušet novou bundu, co jsem si koupil na běžky a vyměnit camelbak za lahve s vodou. Obě testované věci se skvěle osvědčili. V bundě mi rozhodně horko nebylo, akorát na kontrole na Kuklově jsem v tom větru za pár minut málem zmrzl. A lahve s vodou odteď budu brát všude, ta jednoduchost doplňování je krásná a navíc mi zůstává víc místa v batohu na dobroty.

Odkazy:
              - web závodu: http://blk.websnadno.cz/
              - výsledky: http://2014.tonerman.cz/blk7.html
              - Garmin (1/2 trasy): http://connect.garmin.com/modern/activity/624927314

Žádné komentáře:

Okomentovat