Cesta na sever Čech je jako vždy dlouhá a do Mikulášovic dorážím až po desáté večer. Ve škole je akorát ultra pes Bára s paničkou, takže si zabírám celou učebnu sám pro sebe. Ráno pak vstávám do jasné noci, abych stihl první vlak na start v Dolním Žlebu. Cestou na nádraží se mi podaří stopnout maďary, tak aspoň šetřím nějaké síly. Do Dolního Žlebu nás doráží asi deset ranních ptáčat. U přívozu nás čekají pořadatelé, že přívoz nejede, protože je v Labi moc vody. Musíme běžet pár kilometrů po proudu do Schöny a tam přeplavat do Hřenska. Bez vody a s kručícím žaludkem tedy hned vyrážím, přece jen je docela zima. Na přívozu jsem za chvíli, chvilku čekáme než projede nákladní parník a za pár minut už letím k Údolí Suché Kamenice. Kameny pokryté mechem a potok padající jedním vodopádem za druhým dělají nádhernou kulisu a já jsem za chvilku na silnici do Janova. V jedný zatáčce nade mnou zvítězí gravitace, ale kosti mám naštěstí tvrdý. V Janově v hospodě potkávám celou partu stovkařů a objednávám si vytouženou snídani a kafe. Až po důkladném najezení a napojení, doplnění flašky a cammelu je vyrážím stíhat.
Po žluté značce do Hřenska běžím po krásné pěšince, kterou si z Ledopádů ani nepamatuji. Teď je to úplně letecká záležitost, končící až u řeky na dně údolí. Po silnici pak začínám předbíhat první stovkaře. Pomlácenou Evku a jednoho poláka. Ve Schmilce před odbočkou do lesa je tajná kontrola, kde nepohrdnu chlebem se sádlem a lokem koly. Dál už jsou na řadě ale schody do nebe. Cestou ještě vracím jednoho kluka zpátky pro kontrolu a pak už se jen drápu nahoru. Na Groser Winterbergu leží trochu sníh, což krásně kontrastuje s probouzející se přírodou. Trasa nás z vrcholu zase žene dolů do údolí a pak po dalších schodech a na skalní hřeben, který je zakončen skalním útvarem Schrammsteine. V těchto místech předbíhám posledního z party stovkařů, které jsem potkal v Janově. Chvíli běžím společně s dvěma holkami, co složitě přenášejí jedno psisko přes žebříky. Na Schrammsteine dávám interview s jednou německou skupinkou (nebylo poslední). Pak po žebřících slézám z masívu na širokou cestu, po které se krásně běží až do údolí Křinice do Bauthenfall. Cestou do Lichtenhain se na mě z nebe snáší pár vloček a na dlouhé pasáži přes louku konečně po delší době zase vidím nějaké stovkaře.
Na tajnou kontrolu v Lichtenhainu přibíhám těsně po nich a dávám si vynikající gulášek. Hodně tu fouká, takže všichni rychle mizíme pryč. Další dva kilometry Tomáše s Alenkou dotahuji a pak společně pokračujeme přes Sebnitz. Ve stoupání na Tanečnici jim utíkám, ale na občerstvovačce v Tomášově si stihnu akorát dát džus s vodou a hned jsou za mnou. Ničím se nezdržují a hned upalují dál, takže se k nim přidávám. Domlouvám se s nimi, že je zkusím trochu motivovat k běhu. Na louce před Saupsdorfem, když se kus vracíme na správnou trasu, na kterou jsme minuli odbočku, za sebou vidíme lidi, které jsme předběhli v Tomášově. Před námi je už jen "poslední" stoupání na Wachberg. Z něj ale ještě sbíháme na předposlední kontrolu do Saupsdorfu a dáme si ten kopeček ještě jednou. Pak už jen odpočítáváme poslední kilometry do Mikulášovic. Ve vsi si pak Tomáš s Alenkou užívají doběh na úžasném devátém místě. Gratuluji!!!
Po žluté značce do Hřenska běžím po krásné pěšince, kterou si z Ledopádů ani nepamatuji. Teď je to úplně letecká záležitost, končící až u řeky na dně údolí. Po silnici pak začínám předbíhat první stovkaře. Pomlácenou Evku a jednoho poláka. Ve Schmilce před odbočkou do lesa je tajná kontrola, kde nepohrdnu chlebem se sádlem a lokem koly. Dál už jsou na řadě ale schody do nebe. Cestou ještě vracím jednoho kluka zpátky pro kontrolu a pak už se jen drápu nahoru. Na Groser Winterbergu leží trochu sníh, což krásně kontrastuje s probouzející se přírodou. Trasa nás z vrcholu zase žene dolů do údolí a pak po dalších schodech a na skalní hřeben, který je zakončen skalním útvarem Schrammsteine. V těchto místech předbíhám posledního z party stovkařů, které jsem potkal v Janově. Chvíli běžím společně s dvěma holkami, co složitě přenášejí jedno psisko přes žebříky. Na Schrammsteine dávám interview s jednou německou skupinkou (nebylo poslední). Pak po žebřících slézám z masívu na širokou cestu, po které se krásně běží až do údolí Křinice do Bauthenfall. Cestou do Lichtenhain se na mě z nebe snáší pár vloček a na dlouhé pasáži přes louku konečně po delší době zase vidím nějaké stovkaře.
Odkazy:
Web pochodu: http://jarnim-sluknovskem.webnode.cz/program-2015/
Mapa trasy 59 km: http://www.cykloserver.cz/tipy-na-vylety/detail/?d=174129
Žádné komentáře:
Okomentovat