Jesenický maraton 2016

Letošní sezóna za nic nestojí. Po povedené zimní přípravě to nohy na jaře nevydržely a přišla skoro čtyř měsíční stopka. Zrušil jsem spoustu závodů, ale Jesenický maraton v půlce srpna jsem si ponechal. Tréninkový výpadek sice za dva měsíce nedoženu, ale strašně jsem se do Jeseníků těšil. Přece jen jsem v nich nikdy nebyl.

V práci mi to akorát vyšlo, že jsem měl ve čtvrtek a pátek náhradní volno za víkend, takže jsem na cestu přes celou republiku vyrazil projednou odpočatý a v klidu. V zatáčkách před Skřítkem jsem na silnici pustil přecházející lišku a už za tmy se napakoval na parkoviště na startu. Rozložil jsem si spaní v autě, ale v Octavii se člověk vzadu fakt nevyspí. Sedačky nejdou sklopit do roviny a navíc je to auto na mě krátké. Po chvíli jsem se přesunul na sedadlo spolujezdce, které lze krásně narovnat a nechal jsem si zdát o běhání.

Ráno mě probouzí svítání v půl sedmé. Snídám dvě ovesné kaše a nektarinky a v poklidu se přesunuji do přistavených autobusů, které nás převezou na start do Ramzové. Větrné elektrárny v Ostružné se točí o sto šest a já dostávám neblahý pocit, že tričko bylo špatná volba. Na Skřítku svítilo sluníčko a bylo teplo už brzo ráno. Také se do nás hned po výstupu z autobusu opírá studený vítr. Nic na zmar, mám na sobě jen svoje super nové šortky, tričko a ledvinku. Vystojím si frontu na číslo a kafe (zdarma!!!). Zbývající čas do startu vyplňuji předstartovní údržbou podvozku a rozklusáním a akorát to vyjde. Jen jsem prošvihl rozpravu.

Startuje se na vstupu do lesa, kde zástup tří set běžců vytvoří pomalu stometrový špunt. Prokousávám se někam do první stovky a hned po odstartování si v poklidu klušu směr Vražedný potok. Před mostkem se to trochu štosuje, ale aspoň nehrozí přepálení. Celé stoupání na Šerák tak jdu raději v poklidném tempu. V půlce procházíme kolem Obřích skal, tak je v rychlosti fotím. Poslední úsek stoupání v hustém lese po kořenech je pak už odysea. Je to tak krásné, že to už krásnější být nemůže. Hned jak se začne cesta rovnat, tak do toho začnu šlapat. Na občerstvovačce tam pošlu dva kelímky ionťáku s magnézkem a začínám závodit. Je to přece maraton. Keprník si už moc nepamatuji, ale jinak se celá hřebenovka dá pohodlně běžet. Cestou mi pán na výletě hlásí 65. místo (a já si myslel, že jsem kolem stovky). O kopce se opírají studené mraky,takže přehřívání nehrozí. Ještě kousnout dlouhý seběh do Červenohorského sedla, kde tempo nepadá pod 4 min/km. V sedle slupnu banán, trochu zapiju magnézko a letím dál.

Začíná se stoupat na Praděd. Jedenáct kilometrů do kopce. Stoupá se pozvolna a až na pár míst je potřeba pořád topit pod kotlem a běžet. Cestou na Švýcárnu jsou dvě místa, kde se postup zasekává a člověk supí v prudkém kopci. Jinak se běží krásně. Velké úseky vedou po povalových chodnících i když místy dost v dezolátním stavu. Na Švýcárně trochu víc doplňuji tekutiny, zhltnu pár dobrot a poslední magnézku a jdu na asfaltový mord na Praděd. Je zde hodně lidí a víceméně nikdo nefandí. Jak rozdílné oproti Alpám. Silnice stoupá pořád vzhůru a my pořád běžíme, co jen nohy dovolí. Cestou na Praděd přecházím do chůze jen na dvou místech a to na pár metrů abych změnil rytmus. Na silnici na vrchol je úplné davové šílenství, navíc se zde potkáváme s běžci, kteří se už vrací z vrcholu. Vidím tak kousek před sebou první ženu Denisu Krejčiříkovou. Parťák s kterým běžím mi v seběhu cuká, protože mě nohy nechtějí pustit do moc velké rychlosti. Kousek před Ovčárnou mi ale dost dochází. Na občerstvovačce do sebe nacpu dvě tablety od Enervitu a jdu do posledního stoupání. Ve stoupání na Petrovy kameny si procházím menší krizí. Kopec by šel běžet, ale já jen jdu. Hned jak se vystoupá na hřeben se pouštím do běhu, ale skolí mě křeče v obou lýtkách. Běhání do kopce už se tedy nekoná, ale po rovině stále můžu pomalu běžet a z kopce i trochu rychleji. Předbíhám tak poslední závodnice (výletníky) z půlmaratonu. Pokaždé když zakopnu o nějaký kořen nebo kámen, tak mě kousně pes do lýtka a já si vždy zařvu bolestí, ale nějak se to dá kousnout. Poslední občerstvení u krásné Jelení studánky a poslední kopec, který už běžím protože křeče konečně povolily. Probíhá se krásným borůvčím až se trasa zlomí na Ztracených kamenech kolmo dolů. Nejprudší úsek scházím, ale pak už to lesem pálím hlava nehlava. Půlmaratonců přibývá a cíl se blíží. Na rovince před cílem musím trochu zpomalit, abych se nesvalil v křečích, ale po chvíli už probíhám cílem v čase 4:24:27 na 39. místě celkově. Od Ovčárny si mě navléklo asi 10 běžců, ale to se bohužel nedá nic dělat.

V cíli nás pak čekalo finisherské tričko a ledově ledová sprcha. Hned jak jsem se zberchal po závodě jsem sednul do auta a vyrazil zase domů do Budějc.

Jesenický maraton je velmi krásný stejně jako Jeseníky a doufám, že se za rok zase vrátím. Přecejen je co zlepšovat.

Nová výbava

Šortky CRAFT Trail 2 v 1

Snad poprvé nemám žádné opruzeniny. Šortky mají spoustu kapsiček, perfektně sedí na těle. Prostě úplná spokojenost. Doporučuji!!! Koupil jsem je v HUDY s 40% slevou :)

La Sportiva Helios 2.0

Strašně jsem chtěl Akashy, ale protože mám místo nohou dětský lyže, tak jsem je nikde nesehnal (ani v Livignu). Nakonec jsem tedy šel do extrémně lehounkých botiček Helios, které jsou spíš určené na kratší trasy v horách. Na nohách o nich člověk neví, ale v terénu drží perfektně. 

V recenzích jsem narazil akorát na to, že nezvyklého člověka z nízkého dropu můžou více tahat vazy v dolní části nohou. Běhám po špičkách, takže jsem rozdíl nepocítil, i když jinak běhám v botách s velkým dropem. 

Dále si někdo stěžoval, že je skrz podrážku cítit každý kámen. No to je pravda, ale v terénu je potřeba dávat pozor, kam dáváte nohu, takže pak to není problém. Akorát šotolinka je trochu nepříjemná. 

Obří skály

Obří skály

Odkazy

Web závodu: http://www.jesenickymaraton.cz/
Garmin: https://connect.garmin.com/modern/activity/1313046280
Trasa: https://mapy.cz/s/YRTR