Porto a okolí

Atlantik u Miramar nedaleko Porta 

Na druhou polovinu dovolené jsme se přesunuli na sever země do Porta. Jídlo k večeři jsme si koupili v krámu a pak se šli zeptat majitele ubytování, jestli si můžeme dát večeři v zahradě. Skončilo to pozváním k večeři s přáteli a portugalským večerem:) Další den hlásili poslední horko až do konce dovolené, tak jsme vyrazili k moři vlakem 15 minut z Porta do vesničky Miramar. Byly dost vlny, ale i tak po chvíli osmělování bylo u oceánu příjemně. 

 

Quinta da Roeda - vinařství Croft Port

Další den bylo pondělí a to jsou v Portugalsku

Tržnice v Matosinhos u Porta

všechna muzea zavřená. Vyrazili jsme tedy vlakem do vesničky Pinhao, která je centrem vinařské oblasti kolem řeky Douro. To je nejstarší ohraničená vinařská oblast světa známá pěstováním portského vína. Před odjezdem jsme googlili a zjistili, že jedno vinařství je plně obsazené, tak jsme přešli přes řeku a zkusili hned v další. Tam ale chtěli spoustu euro za ochutnávku a byla za dlouho, tak jsme vyrazili za vesnici do vinařství Croft. Nakonec to byla dobrá volba i přes to, že prohlídka s výkladem byla docela stručná (větší prohlídky jsou ve Vila Nova de Gaia). Naopak portské měli skvělé. Dostali jsme k ochutnávce růžové, reservu a desetileté. Nikdy bych nevěřil, že můžou být tak rozdílná.

Důchodci mají pohodu na pláži

Maják v ústí řeky Douro do oceánu

Až třetí den v Portu jsme se konečně dostali do

Porta:) Sice jsme to vzali oklikou přes sousední město Matosinhos, kde je velký přístav a tržnice, ale pak jsme po nábřeží došli do města. Město má své kouzlo. Sice tady nenajdete památky, na které jsme zvyklí z domova, ale dostane se pod kůži. Úzké uličky, ve kterých dodnes bydlí lidé, kavárničky a bistra s jedním stolečkem, protože v nich není víc místa. To je Porto. Další den jsme si ho doprošli celé včetně města na protějším břehu řeky Douro Vila Nova de Gaia. Tam jsme navštívili na doporučení ohromné vinařství

Porto

Taylor, Fladgate a Yeatman, kde sice měli krásnou prohlídku, ale jejich ochutnávka portského nám vůbec nechutnala.

V Portu stejně jako v celém portugalsku jsme se věnovali hlavně ochutnávání jídla. Já si dal v restauraci Integro skvělá líčka z portugalského černého prasete s grilovanou zeleninou.

Porto

Vinařství Taylor, Fladgate a Yeatman ve Vila Nova de Gaia 

Porto

Guimares

Poslední den dovolené jsme jeli příměstským vlakem za 3,2 eura na osobu do města Guimares, kde vzniklo Portugalsko. Podle našeho hostitele se jedná o nádherné místo, ale nás opevněná věž alias hrad a sídlo Ďúka z Braganzy, které celé zrekonstruovali a navozili do něj všechno možné od čínských váz po španělské gobelíny moc nenadchl. Město samotné bylo jinak moc pěkné a vhodné k návštěvě místních kavárniček a cukráren. Abych ale nezapomněl, ve městě byla nádherná románská katedrála.

Guimares

Lisabon

Cabo da Roca - nejzápadnější místo evropské pevniny

Příkaz zněl jasně, na líbánky musíme k moři. Tak jsem vybral, to kde pravděpodobně nehrozí uhynutí na šílené vedro a ještě dva týdny před odletem sledoval, jak Portugalsko hlásí teploty kolem 45ti stupňů. Nám počasí naštěstí přálo a teploty klesly k příjemným 25ti stupňům.

Letěli jsme s ČSA s dvou hodinovým zpožděním a tak se až večer ubytovali v pěkném apartmánu se snídaní  The Hygge Lisbon Suites. Ubytování jsme měli kousek od zastávky asi 500 metrů od dvou stanic metra. Den 1.
Protože první den hlásili teploty k 30ti stupňům, tak jsme vyrazili na nejzápadnější bod pevninské Evropy Cabo da Roca s plánem se odpoledne vykoupat u Cascais. Jeli jsme vlakem z nádraží Cais do Sodré v centru města za 2,15 eura do Cascais a pak busem za 3,5 eura k majáku. Tou samou cestou

Útesy nad oceánem u Cascais

pak zpátky. U majáku na vysokém útesu hodně foukal studený vítr z oceánu, tak přišla bunda vhod. Výhled na oceán byl pěkný, ale po chvilce jsme vrátili do Cascais. Z koupání nakonec sešlo, protože kombinace ledového oceánu a nepříliš vysoké teploty (25 stupňů) nás odradila. Prošli jsme se aspoň po Cascais, kde mají krásný park s kohouty (národní zvíře) a pávy.

Oceanárium v Lisabonu

Den 2.
Já se do Lisabonu nejvíc těšil na největší evropské oceanárium. To se nachází kus od vlakové stanice a stanice metra Oriente a vstupné je jen 15 euro. Koukáním na rybičky, medůzy, tučňáky, vydry a všemožnou další havěť jsme strávili skoro 4 hodiny a pak jsme si dali výborné těstoviny v restauraci pod Oceanáriem. Dál jsme se popovezli autobusem k centru a prošli se po nejstarší lisabonské čtvrti Alfama.

Palác markýze z Fronteiry v Lisabonu

Lisabon a Castelo de Sao Jorge (hrad svatého Jiří)

Den 3. 

Lisabon

Konečně návštěva Lisabonu. Popojeli jsme si k paláci Markýze z Fronteiry, který se nachází nedaleko od zoologické zahrady. Kupodivu tady bylo jen pár lidí, tak jsme si užili nádherné zahrady skoro o samotě. Tento palác je označovaný za nejhezčí z lisabonských paláců. Poté jsme šli kolem akvaduktu (který nestojí za návštěvu) do centra.

























Prošli jsme se přes párty čtvrť Bairro Alto, kde jsme si chytli nejznámější tramvaj číslo 28, která nás dovezla klikatými uličkami do Alfamy k hradu Svatého Jiří. Na hradě toho moc není. Jen hradby z doby, kdy tu ještě vládli arabové a krásné výhledy na město.

Lisabonské hlavní náměstí na břehu řeky Tejo

Palácio Nacional da Pena (národní palác Peňa) v komplexů paláců v Sintře

Den 4.

Nedaleko Lisabonu, co by kamenem dohodil nebo vlakem dojel (40 minut, 2,15 eura) leží město Sintra, které patří do UNESCO. Město je plné paláců a na návštěvu všech by člověk potřeboval tak 3 dny. My jsme to vzali krásnými zahradami kolem vily Sassetti k nejhlavnější památce, národnímu paláci Pena. Vstupné do paláce sežralo 14 euro i se zahradami. Palác je jak vystřižený z pohádky od nějakého šílence a opravdu stojí za návštěvu. Navíc není prázdný a tak interiéry plné dobového nábytku a bohatě zdobené opravdu stojí za návštěvu. Jen ty davy lidí, jak na Karlově mostě. Dál nás nohy zanesly do zahrad, kde mají i část s deštným pralesem, skleníky a mnoho zajímavých zákoutí s ještě zajímavějšími stromy a rostlinami. Dál jsme to vzali pod kopec k paláci Regaleira (6 euro vstupné). Zdejší zahrady jsou plné architektonických šíleností a tunelů mezi jednotlivými atrakcemi v zahradách. Dokonalá prolézačka pro dospělé.

Jedna z atrakcí v zahradě Quinty de Regaleira
v komplexu paláců v Sintře

Jedna z atrakcí v zahradě Quinty de Regaleira
v komplexu paláců v Sntře

Den 5.
Opět návrat do města. Vyrazili jsme do čtvrti Belém, kde přistávali mořeplavci. Nachází se tu prý nejkrásnější stavba celého Portugalska a nejlepší pekárna, kterou jsem kdy navštívil. Klášter svatého Jeronýma je opravdu neskutečná stavba, kterou král Manuel postavil, aby byla hezčí než chrámy v Římě. A docela se mu to povedlo. Obraná věž Beléma na břehu ústí řeky Tejo do Atlantiku je vyzdobená podobně.
A to nejdůležitější. Pár kroků od kláštera se nachází pekárna Pasteis de Belém, kde pečou legendární portugalské Pastel de Belém. Pokud tam půjdete, tak nestůjte frontu před barákem, kde stojí ovce, ale jděte dovnitř, kde je 400 míst k sezení a obslouží vás hned. My jsme si za necelých 10 euro dali 2 kafe, 2 pastel de Belém, 2 další sladké buchty a 3 rybí buchty.

Mosteiro dos Jeronimos (klášter svatého Jeronýma) v Belému - Lisabon

Obraná věž v Belému - Lisabon