Norsko + Kodaň + Berlín - část třetí

Bergen

Norské ovoce na trhu v Bergenu

Poslední díl mého vyprávění o našem putování po Skandinávii začíná v Bergenu. Protože se jedná o nejdeštivější město v Evropě, tak se nenechte zmást modrým nebem. Zmokli jsme. Město nás zase tolik nenadchlo. Přístavní domky jsou hezčí v Trondheimu, ale tady měli aspoň čerstvé norské ovoce, kterému jsme neodolali. Z Bergenu jsme se pak přesunuli do hor. Přespali jsme na parkovišti nad vesnicí Odda. Ráno jsme se jen přesunuli na parkoviště v Skjeggedalu. Utratili nehorázných 500 NOK

Vodopád Latefossen

za den parkování a po turistické trase vyrazili směr Trolltunga.Cesta měří 28 km (14 tam a 14 zpátky) a má převýšení 1200m. Je to docela náročné, ale rozhodně to stojí za to. Když se člověk vyškrabe nahoru na náhorní plošinu, tak se ocitne ve velehorském ráji. Kam až oko dohlédne se rozprostírá náhorní plošina Hardangervidda a za zády odráží slunce ledovec Folgefona. Původně jsme si malovali, že startem v 5:00 všechny předběhnem a budeme nahoře skoro sami.

Trolltunga

Hardangervidda

Nicméně parkoviště bylo už poloplné. Nakonec jsme zjistili, že spousta lidí nocuje u Trolltungy ve stanech. Stejně ale doporučuji vyrazit brzo, protože lidí se pak nahoru valí hodně. Nám cesta trvala cca 10 hodin i s pauzami a focením. Je pravda, že směrem nahoru jsme šli bez přestávky, ale cestou zpátky jsme pauzovali a svačili dvojnásob. Po návratu bylo v plánu dojet do prvního kempu a tam si udělat volný zbytek dne. Bohužel první kempy v Kinsarviku byly totálně předražené, tak jsme dojeli až do Eidfjordu (cca hoďka a půl). 

Cestou z Trolltungy. V pozadí ledovec Folgefona

Vodopád Voringfossen

Odpočívadlo v tunelu Laerdalstunnelen

Další atrakce na cestě byl asi nejhezčí vodopád Norska Voringfossen. Nejlepší výhled je z vyhlídkové plošiny u hotelu Fossli. Kus cesty jsme se poté museli vrátit a čekal nás dlouhý přejezd k ledovcovému splazu Nigardsbreen. Cestou byla spousta tunelů včetně nejdelšího na světě 24,5 km dlouhého Laerdalstunnelen. Podvečer jsme dorazili po placené cestě na parkoviště pod ledovcem a prošli se cca 2 km k ledovci. Kačka měla po špatných nocích na pobřeží Atlantiku teplotu, tak jí to moc nechutnalo. Mě se ale ledovec líbil. O pár kilometrů dál jsme pak přespali v autě dál od silnice v obležení milionů komárů. 

Ledovcový splaz Nigardsbreen

Splaz ledovce Jostedalsbreen nad jezerem Breavatnet

Geirangerfjord

Tentokrát nás nečekalo tolik kilometrů za volantem. První zastávka byla u jezera Breavatnet s výhledem na další splaz ledovce Jostedalsbreen. Po obědě jsme přes průsmyk Dalsnibba (na placenou silnici na nejvyšší silniční vyhlídku v Norsku jsme nejeli, protože už v sedle jsme byli v mraku) dojeli do údajně nejhezčího místa Norska. Do Geirangerfjordu. 

Geiranger a nad ním hora Dalsnibba

Vypadá to tu jako v Alpách, jen místo jezera je moře. A je tu mraky turistů a strašně přeplněný kemp. Takže doporučuji přijet brzo. Z Geirangeru jsme pokračovali k dalšímu kýči celého Norska. K Trolí stezce (Trollstigen). V Alpách by se těch pár serpentýn ztratilo mezi dalšími desítkami podobných silnic, ale tady je to atrakce jak hrom. Mě se teda nejvíc líbilo turistické centrum. Norové tu moderní architekturu umí. Z důvodu nepřízně počasí jsme bohužel nemohli v Andalsnes na vyhlídku

Trolí stezka - Trollstigen

Rampestreken. Nebo mohli, ale v tom dešti to postrádalo smysl. Vyrazili jsme proto dál a jeli směr Oslo. Kačce ještě nebylo dobře, takže ani výlet na Bessegenský hřbet u jezera Gjende nepřicházel v úvahu. Nakonec jsme dojeli až před Oslo a přespali na divočáka v autě.

Turistické centrum Trollstigen

Oslo - Holmenkollen

Ráno jsme se pak zastavili na Holmenkollenu a pokochali se výhledem na Oslo. Dokonce jsem viděl i Johanese Klaeba. Po zbytek dnes se ze mě stal opět řidič profesionál a dojeli jsme až k Malmö do kempu ve vsi Lomma.

Nejvyšší budova Švédska v Malmö

Závěr dovolený jsme završili prohlídkou Kodaně a Berlína. 

Celkem najeto: 9100 km
Trajekt: 9 včetně trajektu Rostock - Trelleborg (3965 Kč) a Moskenes - Bodo (2800 Kč) - celkem 9 960 Kč
Kemp: 11x
Sob: 3x
Los: 1x

Pokud potřebujete prověřit pevnost vašeho manželství/vztahu (nebo svojí manželku/přítelkyni), doporučuji zavřít se na tři týdny do jednoho auta. My to zvládli v pohodě :)

Kodaň - zámek Rosenborg

Malá mořská víla v Kodani

V Berlíně

Norsko - část druhá

Arctic circle centrum - hospoda a obchod se suvenýry na polárním kruhu v Norsku

Katedrála Nidaros v Trondheimu

Další atrakce na cestě na nás čekal Arctic circle. Ten ve Švédsku jsme nějak minuli, takže ten norský byla povinnost. Shodou okolností se nachází i v sedle v horách, takže má i pěkné kulisy. Naše další cesta pak vedla stále na jih do Trondheimu. Spali jsme kousek před městem na parkovišti (stan jsme si postavili na louce za silnicí) a hned po ránu jsme se přemístili do města. Docela nás překvapilo, že v celém Trondheimu jsou jen dvě věci, které stojí za shlédnutí. Katedrála a přístavní domky. Katedrála Nidaros stála opravdu za návštěvu. Nejsevernější kamenná katedrála Evropy (dostavená v roce 2001) je nádherná. Dřevěné domky na řece jsou taky moc pěkné. Celou návštěvu města jsme ale měli v pořádném dešti, a po prozkoumání všech předpovědí a radarů, jsme museli změnit další naplánovaný postup. Místo do hor jsme utekli na jih do Osla.

Skanzen v Oslu

V muzeu polárních expedicí. V dalším hangáru mají větší loď Fram. 

Vigelands park v Oslu

Vigelands park v Oslu

Jako výchozí bod pro město jsme si zvolili kemp Utvika (ráj komárů), který se shodou okolností nachází vedle nechvalně známého ostrova Utoya. Měli jsme to do čtvrti Bygdoy (nachází se zde muzea) cca 30 minut autem. To jsme zaparkovali přímo před skanzenem a celý den jsme strávili ve městě. Přes appku jsme si koupili Oslopass (450 NOK/osoba) a měli pak všechna muzea i dopravu v centru včetně trajektů zdarma. Navštívili jsme skanzen, muzeum vikingských lodí, námořní muzeum, muzeum polárních výprav a muzeum KON-TIKI. Všechna byla skvělá a každému doporučuji je navštívit. Předposledním trajektem jsme pak přejeli do centra a to si celé prošli od hradu, přes operu, až k zámku. Tam jsme sedli do metra a popojeli k parku Vigeland, který je plný soch. A to byla třešnička na dortu celého Osla.
Naše další cesta vedla přes největší dřevěný kostel Norska v Heddalu a dál přes hory až k Preikestolenu. Tam jsme přespali v autě nad vesnicí Jorpeland a brzo po ránu jsme vyrazili na 3,8km dlouhý výlet k světoznámému skalnímu útvaru.

Největší dřevěný kostel Norska v Heddalu

Lyseboth fjord od Preikestolenu

Preikestolen

Z placeného parkoviště na začátku trasy jsme vyrazili v 5:30 ráno a pod zamračeným nebem jsme začali stoupat do hor. Doporučuji všem vyrazit takhle brzo, protože ten dav, co pak šel proti nám cestou zpátky, by ten zážitek dost zkazil. Nicméně my jsme se pro tuto chvíli stali ranními ptáčaty a v sedm ráno jsme se už kochali výhledy na fjord ze skalního útvaru Preikestolen. S námi tu bylo cca 10 lidí, takže máme i super fotky. Slunce skrz mraky dělalo na hladině fjordu světelnou šou a při cestě zpátky jsme jako bonus i zmokli. Přes oběd jsme pak jen přejeli do Stavangeru, kam to byla jen hodinka jízdy a zakempovali v kempu Mosvangen, což byl asi nejlepší kemp v celém Norsku. V noci nám vítr sice skoro zbořil stan, ale kemp je to krásný. Ve Stavangeru jsme navštívili muzeum ropy a tam se mi moc líbilo. Na konci člověk zjistí, jací jsou norové vlastně pokrytci ohledně ochrany životního prostředí... Odpoledne jsme se pak přesunuli do dalšího kempu k Bergenu.

Preikestolen

Památník Sverd i fjell - místo kde Harald Krásnovlasý v bitvě sjednotil Norsko

Norsk Oljemuseum - Muzeum ropy - model ropné plošiny

Norsko, Švédsko - část první

Stockholmské metro

Po půlroce plánování a příprav jsme 22.6.2019 konečně nasedli do auta a vyrazili směr daleký sever. A aby to nebyla nuda, tak jsem si cestu na trajekt v Rostocku proložil závodem Běhej lesy Slavkovský les. Do Rostocku jsme pak dorazili po půlnoci a přespali v autě ve městě (vytipovaná parkoviště kolem dálnice v reálu vůbec neexistovala). Vstávali jsme hodně brzo na trajekt v osm do Trelleborgu, ale na lodi jsme dospali a dali si námořnické menu.
Odpoledne jsme pak pokračovali směrem ke Stockholmu a cca hodinu před městem přespali na Stellplatzu, který jsem vytipoval přes appku. Tady nás prvně ožírali komáři. Kačka byla lehce

Stockholmské metro

v šoku ze spaní mimo kemp (ve Švédsku s omezeními povoleno). I když jí asi nejvíc vadil kamion, který zde nocoval také a kterému se každých dvacet minut pustil kompresor na chlaďáku. Po ránu jsme se přesunuli do Stockholmu na parkoviště v obchodním domě Solna centrum a vyrazili na prohlídku největší pamětihodnosti švédského hlavního města, metra. Opravdu to stojí za to. Navštívili jsme stanice Solna centrum, Tekniska hogskolan, Stadion, Radhuset, T-centralen a Kungstradgarden. Prošli jsme si město, koukli se na střídání stráží u královského zámku a jeli dál na sever. Cestou jsme se zastavili na večeři v Ikee v Gävle (59SEK za 16 masových kuliček) a pak dál ukrajovali kilometry směrem za nezapadajícím sluncem. Večer jsme zakempovali na parkovišti ve vsi Docksta a povečeřeli u ohýnku v místním veřejném ohništi.

Kempování ve Švédsku (Docksta)

Ráno jsme pobalili náš přechodný domov a ukrajovali další nekonečné kilometry ze švédských silnic. Kolem oběda jsme konečně dorazili k prvnímu místu, na které jsem se těšil, Ke kataraktu Storforsen. A stálo to za to.Mohutná řeka Pita tu padá za šíleného řevu o cca 60 metrů na půl kilometrové vzdálenosti. Člověk se vedle té masy řvoucí vody cítí úplně malinkej. Od Storforsen začala být i cesta autem zajímavá. Potkali jsme několik skupinek sobů pasoucích se na krajnici, viděl jsem jednu losici a v dálce za nekonečnými švédskými

Storforsen - jeden z největších vodopádů v Evropě, i když to vodopád není :)

lesy a bažinami jsme zahlédli zasněžené hory. Tuto noc jsme strávili v Kiruně (největší hlubinný důl s nejkvalitnější železnou rudou na světě). Depresi, která nad tímto městem visí (možná to bylo i počasím) zahnal nejlepší kemp za celou dovolenou. I saunu měl.

Řeka Abisko v NP Abisko - Švédsko

 O pár kilometrů za městem (rozuměj hodina jízdy autem) je situace jiná. Neskutečně čistá příroda v Národním parku Abisko.
Výtah z Wikipedie: Oblast Abiska má specifické klima. Je ovlivňováno velikým jezerem Torneträsk i blízkostí Atlantiku. Navíc oblast leží v dešťovém stínu hor na západě, takže je jedním z nejsušších míst Švédska. Průměrná roční teplota je -1 °C. Nejteplejším měsícem je červenec s průměrnou teplotou +11 °C a nejchladnějším leden s -12 °C. Průměrné množství srážek činí 300 mm, což je zlomek proti množství srážek v okolních horách. V letních měsících je zde jeden z nejmenších úhrnů srážek v porovnání se zbytkem Švédska. V době od 27. května do 18. července lze z výše položených oblastí pozorovat půlnoční slunce. 

 Nám sprchlo, půlnoční slunce jsme neviděli, ale průměrná teplota byla, to zase jo:) Výlet v této přírodě je na jednu stranu celkem nuda (pořád jste v březovém hájku, občas na bažině), ale pro mě to bylo jedno z NEJ míst, které jsme navštívili. Příroda na rozhraní tajgy a tundry. Kolem dokola hory pokryté sněhem, rozkvetlé bažinné květiny. Má to své kouzlo.

Vlevo Laponská brána (Laporten) - hory kolem Abiska

Lofoty

Lofoty

 Po 17 km výletě parkem jsme pokračovali směrem na nejzazší místo místo dovolené, na Lofoty. V počasí, že by člověk psa nevyhnal jsme přejeli Ofoty a Vesterály a zakempovali na miniplácku u silnice. Spali jsme u moře, pršelo, řvali racci a v bažině za stanem něco dupalo. Následkem toho Kačka zalezla do auta, že losi jsou agresivní a do rána jsem jí neviděl. Losa naštěstí taky ne. Ráno ale bylo celkem pěkné počasí a letní lofotské teplo (12 stupňů a vichr). Navštívili jsme rybářskou vesničku Reine, kde jsme bohužel nevylezli na horu Reinesbringen (nepálští šerpové opravovali

Lofoty - Reine

cestu a byla uzavřena) a město na konci světa. Město s nejkratším názvem Å (čti O).Vítr nás zde skoro odfouknul do oceánu. Na blind jsme pak zkusili štěstí v Moskenes, jestli pojede trajekt a jako jedno z posledních aut jsme se nalodili a odpluli směr Bodo. Pak jsme popojeli do Fauske a přespali v kempu.






Tato první část nám zabrala 6 dní a ujeli jsme při tom 3361 kilometrů. Je to hodně, ale Švédsko pro nás bylo transportní zemí na cestě do Norska. Oproti Norsku jsou zde celkem slušné silnice a vyšší povolená rychlost (až 110 km/h).