Švýcarsko 2012

Tak jsem zpátky z dovolený. Podíváme se tedy kde všude jsem jezdil.

Den 1.
V neděli 26.9.2012 ve 23:00 jsem odjížděl z Prahy s autobusem Student Agency směr Zürich. Ráno po deváté hodině jsem tedy vyrazil na průzkum tohoto švýcarského města. Na fotkách naleznete Fraumünster Kirch, Grossmünster a historické centrum města okolo řeky Limmat. Panoramatické fotky jsem pořídil z vyhlídky na věži kostela Grossmünster, ve které mi hodný pán v recepci pohlídal batoh, abych se s ním nemusel táhnout nahoru na věž.

Po prohlídce Zürichu mě čekala dlouhá štreka při přesunu směrem na Glarus pod Klausen pass. Stopování okolo Zurichsee bylo velmi špatné, řidiči jezdili pouze od vesnice k vesnici, tudíž nechtěli brát stopaře. Cesta okolo jezera byla ve velkém horku velmi úmorná. Za jezerem už se začalo dařit, ale kvůli padající tmě jsem musel najít nocleh ještě před Klausenpassem. První noc jsem tedy strávil na odpočívadle nad horskou vesničkou Linthal.

Den 2.
Brzy ráno po osmé hodině jsem pokračoval dál přes výše zmíněný průsmyk do vesnice Altdorf v kantonu Uri, která je známá díky postavě Wilhelma Tella. Cesta ubíhala velmi rychle. Z Urner Bodenu jsem jel až do Altdorfu s jedním párem důchodců, kterým jsem pomohl v jednom kostelíku vyložit bedny ze svíčkami, které rozváželi.

Z Altdorfu jsem vyrazil do hor směrem na Wassen. Bohužel se mi se stopem nedařilo. Vyrazil jsem tedy směrem na Andermatt, přičemž jsem cestou narazil na severní portál nového Gotthardského tunelu u Erstfeldu, kde bylo zřízené infocentrum. V infocentru jsem v klidu dobil telefon, naobědval se a prohlídnul si vystavené materiály.

Po prohlídce tunelu jsem se vydal dál. Chytnout stop se mi podařilo až z Amstegu do Wassenu. Z Wassenu  jsem jel s chlapíkem co se vracel z Bulharska domu do Thunu. To byl jeden z nejlepších stopů z celé dovolené. Projeli jsme přes Susten pass do údolí Haslital, skrz které protéká řeka Aara. Na řece Aara se nachází krásná soutěska, ke které jsme přijel tři minuty před zavírací dobou, tak jsem naštěstí stihl prohlídku.
Během prohlídky Aaraschlucht přišla klasická letní bouřka, tak jsem strávil asi hodinu u místního infocentra při výstupu ze soutěsky, které bylo již zavřené. Když déšť přestal, vydal jsem se hledat místo na spaní. Nakonec jsem ho nalezl na vrcholku jednoho neznámého kopce v obci Geissholz. Výhledy z tohoto místa na údolí Haslital byly nádherné.

Den 3.
Třetí den jsem začal stopem na horské silničce do údolí Rosenlaui k soutěsce Gletcherschlucht. Bohužel jsem k soutěsce dorazil ještě před otevírací dobou, tak jsem si aspoň prohlídnul nástup a výstup do soutěsky. Poté jsem nabral směr na sedlo Grosse Scheidegg ve výšce 2000 metrů nad mořem. Ze sedla se otevírali nádherné výhledy na Eiger, Monch a okolní ledovce. Poté následoval drsný sestup do vesnice Grindelwald v údolí, která leží cca o 1000 metrů níže. Dále jsem pokračoval směrem na Interlaken a Spiez u Thunsee, kde jsem si dal na veřejném koupališti menší rozplavbu (už jsem to potřeboval). Po koupání ale nastalo velké bloudění a hledání silnice ze Spiezu, protože hlavní silnice hned ve městě mizela do tunelu. Po asi hodinu a půl dlouhém bloudění jsem se již za deště dostal na správnou cestu. Kousek za vesnicí Spiez jsem také strávil další noc. Místo na spaní v podjezdu pro traktory nebylo nejhezčí, ale aspoň v něm bylo sucho.

Den 4.

Ve čtvrtek jsem vstal do neustávajícího deště a vyrazil stopovat po silnici na Kandersteg. Naštěstí se mi zadařilo a cestu jsem zvládla přibližně za hodinku. V Kandersteu, jsem vyrazil směrem k lanovce na Sunnbüel, kde jsem se po shládnutí ceny 23 franků ani moc nezdržel a začal jsem nabírat výškové metry směrem na Gemmi pass (2314 m.n.m.). K jezeru Daubensee v sedle jsem se dostal již úplně promočený a psychicky zničený. Rychle jsem se proto schoval do místnůstky u lanovky, kde bylo dalších asi 20 děcek okolo 15-ti let, které tam byli na školním výletě (aspoň si ho budou dlouho pamatovat). S nimi jsem poté přejel lanovkou od Daubensee na Gemmi pass (6 Fr.) což mě docela dopálilo, protože to bylo jen 5 výškových metrů, jenže to jsem v mraku neviděl. Lanovkou jsem pokračoval i dál do Leukerbadu (21 Fr.), prtože sestup ze sedla bych už asi nezvládl (velmi špatné počasí, nulová viditelnost, úplně promočené věci). Z Leukerbadu jsem pokračoval do údolí Rhöny a dál do Brigu.
V Brigu jsem navštívil Stockalperschloss, v rychlosti jsem prošel historické centrum a šel na stopa dál směrem na Nufenen pass. Okolo osmé hodiny jsem to v Ulrichenu chtěl zabalit a najít nějaké suché místo na spaní, ale ještě mi zastavil švýcar z Ascony, který mě vzal do Bellinzony. Dorazili okolo půl jedenácté večer, v rychlosti jsem již polospící našel částečně kryté místo u jednoho skladiště, kde jsem za silného větru a deště strávil noc držíc nad sebou karimatku, jako částečnou ochranu proti dešti.

Den 5.
V pátek v osm ráno jsem již stál pod mostem v Belinzoně a stopoval směrem na Lugano. Kupodivu se mi docela zadařilo, v Luganu v samoobsluze jsem utratil poslední franky a okolo Lago di Lugano vyrazil směrem do Menaggia na břehu Lago di Como. Ze Sondria se mi podařilo chytnout stopa směrem k průsmykům Passo Aprica (1181 m.n.m.) a Passo Tonale (1883 m.n.m). Tento stop byl nejlepší z celé dovolené. Jel jsem z majitelem jablečných sadů u jezera Lago di Santa Giustina, se kterým jsme "prošprechtili" celou cestu. Na konci mi dokonce nabídl nocleh, jenže bylo teprve půl šesté a já musel jet dál.
Cestu přes Itálii jsem zvolil ze snahy vyhnout se špatnému počasí v Alpách, které šlo přes Švýcarsko do Rakouska. Bohužel tato snaha vyšla jen částečně a to tak, že propršela jen půlka dne. Takto jsem projel Dolomity, kde byly již všechny kopce pokryty sněhem. Večer jsem dorazil do Bellinzony, kde jsem u požárního schodiště strávil poslední noc.

Den 6.
V sobotu jsem se během dopoledne dostal až před Innsbruck, ale kvůli přetrvávající špatné počasí mě donutilo dokončit cestu do Čech pomocí hromadné dopravy, nasedl jsem tedy v Innsbrucku na vlak směrem na Linz. Dál jsem pokračoval autobusem do Freistadtu, odkud jsem dojel do Českých Budějovic stopem.

Harmonogram:

den 1. - v 9.00 příjezd autobusem Student Agency do Zurichu, Glarus, Linthal (nocleh)

          - počasí: jasno, 32 stupňů

den 2. - Linthal, Klausen pass, Altdorf, Susten pass, Aareschlucht, Geissholz (nocleh)

          - počasí: jasno, 31 stupňů

den 3. - Geissholz, Rosenlaui, Grindelwald, Interlaken, Spiez (nocleh)

          - počasí: jasno, 25 stupňů, na večer velké bouřky

den 4. - Spiez, Kandersteg, Gemmi pass, Brig, Nufenen pass, Bellinzona (nocleh)

          - počasí: déšť, 15 stupňů, v horách okolo 5-ti stupňů

den 5. - Bellinzona, Lugano, Menaggio, Sondrio, Aprica pass, Passo del Tonale, Passo Mendola, Bolzano      (nocleh)

          - počasí: déšť, 12 stupňů, v horách okolo 5-ti stupňů

den 6. - Bolzano, Brenner,návrat vlakem z Innsbrucku, přes Linz, do Freistadtu, dále stopem do Českých Budějovic

          - počasí: zataženo, 12 stupňů

Rekapitulace:

- 2 průsmyky překonány pěšky

- 7 průsmyků překonáno stopem

- denně jsem ušel cca 40-50 kilometrů v dost náročných podmínkách

Výlet se tedy až na velké zhoršení počasí vydařil.

Salcburg - Hallstatt

V pátek 27.7.2012 v 15:00 stojím na krajnici na výpadovce z Českých Budějovic, potím se až to není hezký a pořád nikdo nechce zastavit. Po cca 40ti minutách konečně něco, odvoz do Holkova. No aspoň jsem vypadnul konečně z toho města. A pak už to šlo jak po másle. Po 5ti minutách mi zastavil jeden  rakušák ve Felicii a vzal mě až na pumpu za Linz. Dost na to šlapal, tak to šlo rychle. Poté po asi 15ti minutách zastavuje dodávka a v ní řidič ze Slovenska a ten mě vzal až těsně před Salcburg, kde mi skoro okamžitě zastavila jedna paní v SUV a ta mě vysadila přímo v centru Salcburgu u řeky Salzach. Do města jsem vstupoval v 19:00 a podle návodu, od paní co mě svezla, jsem se vydal přímo na Festung Hohensalzburg. 

Po rychlé prohlídce Salcburgu jsem se vydal již pod rouškou tmy na cestu směr Golling an der Salzach. Šel jsem podél řeky po cyklostezce asi 45 minut a pak jsem se napojil na silnici směr Hallein, kde mi zastavil jeden pár, co se vracel domu. Ty mě nakonec hodili až do Gollingu, odkud jsem v 23:00 za úplné tmy došel na Pass Lueg. Našel jsem si pěkné místečko hned vedle místního kostelíku a zalehnul, protože hned ráno mě čekalo další cestování.

   Hned po ránu ještě před osmou hodinou jsem se sbalil a vyrazil do soutěsky Salzachöfen. Za vstup do soutěsky vybírají vstupné až od devíti hodin, tak jsem aspoň ušetřil. Navíc takhle brzo ráno zde nikdo nebyl, tak jsem měl soutěsku celou sám pro sebe. Masa vody valící se do jeskyně byla opravdu neuvěřitelná. Pro představu jsem sem vložil i fotku řeky po výtoku ze soutěsky.

K další soutěsce jsem to měl jen cca 15 kilometrů a podařilo se mi stopnout dva chlapíky z Čech co se vraceli z Hochkönigu přes Hallstatt. Soutěska Lammeröfen se nachází u vesnice Oberscheffau a projít jí se dalo za 30 minut. V soutěsce jsou ukazatele výšky vody za povodní a jsou tak vysoko, že se to zdá až neuvěřitelné.

Po průchodu soutěskou Lammeröfen jsem si dal rychlou svačinu a po pěti minutách stopování už jsem jel směr Gosausee. U jezera jsem byl okolo 11:00, tak jsem si dal procházku okolo jezera. Přímo nad jezerem se tyčí masiv Dachstainu s Gosaugletcher a v hladině jezera se odráží hřeben Gosaukamm.

Po obědě jsem se dostal do krásného, horami obklopeného městečka Hallstatt. Město je jak vystřižené z pohádky, jen je velmi malé. Ve městě je pouze jedna silnička a polovina domů je postavena i nad jezerem, protože se do mezery mezi horami a jezero nevejdou.

Po druhé hodině odpoledne jsem nabral směr Linz a v 16:00 jsem se dostal k dálnici Salcburg - Linz, kde jsem se došel podívat na Traunfall, který se nachází pouze 2 kilometry od dálnice. Řeka Traun zde klesá o 10 metrů níže a vytváří krásné vodopády.

V městě Wels jsem si musel vyfotit využitá fotovoltaických článků na kruhovém objezdu před nádražím.

A poslední fotografie bouřkového mraku před kterým jsem utíkal. Naštěstí jsem se dostal rychle do Linze na nádraží, odkud už jsem radši na hranice dojel vlakem. Počasí nebylo moc vhodné pro další cestu stopem.

Gesäuse a Hochschwab

Tak jsem se vypravil do Rakouska, projít kousek jejich krásných hor. Mé kroky mířili do pohoří Gesäuse a Hochschwab. Na přechod jsem měl jeden a půl dne, tak jsem se tmu snažil i přizpůsobit trasu. Vyrazil jsem z parkoviště u Kummerbrücke (572 m.n.m.) směrem na Wasserfallweg, což je nejstarší zajištěná cesta v Ennstálských Alpách.

Výstup cestou Wasserfallweg byl velmi náročný na fyzickou kondici, převýšení od řeky Enns bylo velmi vysoké ve velkém sklonu, což odnesli hlavně moje paty, které jsem v botách sedřel do krve. Po vystoupení cestou okolo vodopádů se přede mnou najednou otevřelo úzké údolí Emesruh, které bylo jako malá horská džungle. Blatouchy po kolena, všude zvuk nějakého poletujícího hmyzu a zurčení vody bylo nádherné. Jako by se člověk najednou ocitl v úplně jiném světě.

První zastávka mě čekala na chatě Hesshütte (1699 m.n.m.), kde jsem musel po náročném stoupání načerpat síly. Chata je umístěna na nádherném místě přímo pod východní stěnou nejvyššího pohoří Gesäuse Hochtoru (2369 m.n.m.). Chata byla nedávno zrekonstruovaná za podpory společnosti BMW.

Po odpočinku se vydávám do sedla Sulzkarhund (1822 m.n.m.), abych se dostal do údolí Sulzkar, kterým budu z pohoří Gesäuse sestupovat směrem na Hieflau (503 m.n.m.). Výstup do sedla je relativně nenáročný a je za chvilku za mnou. To samé se ovšem nedá říct o sestupu, který mi dal velmi zabrat. Sestupovat ve velmi příkrém svahu po uvolněných kamenech bylo hodně náročné, ale za chvilku to bylo za mnou a já mohl dál sestupovat po horských loukách mezi pasoucími se kravami a koňmi.

Z doliny Sulzkar jsem se přemísťoval směrem k Hieflau (503 m.n.m.) po štěrkových cestách, které využívají lesníci, takže se má přesunová rychlost o dost zvýšila. Ovšem nestačilo to a cestou mě dohnala bouřka, před kterou jsem se schoval v přístřešku (jeho účel mi není znám). Poté co přestalo pršet jsem se vydal dál na cestu a měl jsem štěstí, kousek před Hieflau mě předjíždělo auto s lesáky. Kluci srbský byli tak hodný a hodili mě zbytek cesty do Hieflau, odkud jsem stopoval dál směrem na Eisenerz, ke vstupu do údolí Gsoll.

Noc jsem strávil u chatky Gsollalmhütte (1201 m.n.m.), kde jsem nocoval pod širákem rušen kravskými zvony dlouho do noci a brzo od rána. Naštěstí žádná další bouřka nepřišla a já se mohl v klidu vyspat a nabrat síly na další den v horách, tentokrát v pohoří Hochschwab.

Ráno jsem začal nabírat výškové metry směrem ke vstupu do jeskyně Frauenmauerhöhle, která prochází horou Frauenmauer (1827 m.n.m.) z jedné strany na druhou a dá se skrz ní projít s průvodcem. Prohlídky jsou bohužel pouze o víkendu, tak jsem nafotil pár fotek a vyrazil dál směrem k sedlu Bärenlochsattel. Cestou jsem narazil na zmiji, která se vyhřívala na vrcholku vysekaného chodníku ve skále. Po rychlém ústupu jsem místo raději oblezl po skále okolo, přišlo mi to bezpečnější. Dál jsem byl celkem vystrašený a považoval za zmiji skoro každý podezřele zakroucený klacek.

Po průstupu sedlem jsem se dostal na náhorní plošinu nacházející se ve výšce mezi 1550 - 1700 m.n.m. obepnutou štíty pohoří Hochschwab. Touto náhorní plošinou jsem se prodíral směrem na sever pod svahy hory  Brandstein (2003 m.n.m.). Cestou jsem se zastavil na svačinu na chatě Pfaffingalm (1569 m.n.m.), kde jsem si dal chleba se špekem a křenem. Na chatě mi také poradili zkratku , abych si nemusel dalece zacházet. Po krátkém bloudění jsem cestu našel a pokračoval dál směrem na Schafhalssattel (1557 m.n.m.). Cesta přes plošinu mě však stála mnoho sil, prodírání vysokou klečí, kličkování mezi kameny a náročné sestupy a výstupy byly nekonečné. Po přechodu sedla jsem začal klesat směrem na Wildalpen (607 m.n.m.). Sestup mi trval přes 4 hodiny a stál mě poslední zbytky sil. Nicméně výlet to byl krásný, zážitky veliké a už se těším, až se do Rakouska dostanu znova.

1. a 2. ČP na Trnávce a 3. a 4. ČP v Českém Vrbném

Ve dvou dubnových víkendech se uskutečnily první letošní závody Českého poháru v kanoistice, které se konaly na Trnávce a v Českém Vrbném. Na Trnávce jsem obsadil 13. a 18. místo, což byl překvapivě dobrý výsledek, ze začátku sezóny. Bohužel 24. a 25. místo z Českého Vrbného už tak dobrým výsledkem nebylo.