Gesäuse a Hochschwab

Tak jsem se vypravil do Rakouska, projít kousek jejich krásných hor. Mé kroky mířili do pohoří Gesäuse a Hochschwab. Na přechod jsem měl jeden a půl dne, tak jsem se tmu snažil i přizpůsobit trasu. Vyrazil jsem z parkoviště u Kummerbrücke (572 m.n.m.) směrem na Wasserfallweg, což je nejstarší zajištěná cesta v Ennstálských Alpách.

Výstup cestou Wasserfallweg byl velmi náročný na fyzickou kondici, převýšení od řeky Enns bylo velmi vysoké ve velkém sklonu, což odnesli hlavně moje paty, které jsem v botách sedřel do krve. Po vystoupení cestou okolo vodopádů se přede mnou najednou otevřelo úzké údolí Emesruh, které bylo jako malá horská džungle. Blatouchy po kolena, všude zvuk nějakého poletujícího hmyzu a zurčení vody bylo nádherné. Jako by se člověk najednou ocitl v úplně jiném světě.

První zastávka mě čekala na chatě Hesshütte (1699 m.n.m.), kde jsem musel po náročném stoupání načerpat síly. Chata je umístěna na nádherném místě přímo pod východní stěnou nejvyššího pohoří Gesäuse Hochtoru (2369 m.n.m.). Chata byla nedávno zrekonstruovaná za podpory společnosti BMW.

Po odpočinku se vydávám do sedla Sulzkarhund (1822 m.n.m.), abych se dostal do údolí Sulzkar, kterým budu z pohoří Gesäuse sestupovat směrem na Hieflau (503 m.n.m.). Výstup do sedla je relativně nenáročný a je za chvilku za mnou. To samé se ovšem nedá říct o sestupu, který mi dal velmi zabrat. Sestupovat ve velmi příkrém svahu po uvolněných kamenech bylo hodně náročné, ale za chvilku to bylo za mnou a já mohl dál sestupovat po horských loukách mezi pasoucími se kravami a koňmi.

Z doliny Sulzkar jsem se přemísťoval směrem k Hieflau (503 m.n.m.) po štěrkových cestách, které využívají lesníci, takže se má přesunová rychlost o dost zvýšila. Ovšem nestačilo to a cestou mě dohnala bouřka, před kterou jsem se schoval v přístřešku (jeho účel mi není znám). Poté co přestalo pršet jsem se vydal dál na cestu a měl jsem štěstí, kousek před Hieflau mě předjíždělo auto s lesáky. Kluci srbský byli tak hodný a hodili mě zbytek cesty do Hieflau, odkud jsem stopoval dál směrem na Eisenerz, ke vstupu do údolí Gsoll.

Noc jsem strávil u chatky Gsollalmhütte (1201 m.n.m.), kde jsem nocoval pod širákem rušen kravskými zvony dlouho do noci a brzo od rána. Naštěstí žádná další bouřka nepřišla a já se mohl v klidu vyspat a nabrat síly na další den v horách, tentokrát v pohoří Hochschwab.

Ráno jsem začal nabírat výškové metry směrem ke vstupu do jeskyně Frauenmauerhöhle, která prochází horou Frauenmauer (1827 m.n.m.) z jedné strany na druhou a dá se skrz ní projít s průvodcem. Prohlídky jsou bohužel pouze o víkendu, tak jsem nafotil pár fotek a vyrazil dál směrem k sedlu Bärenlochsattel. Cestou jsem narazil na zmiji, která se vyhřívala na vrcholku vysekaného chodníku ve skále. Po rychlém ústupu jsem místo raději oblezl po skále okolo, přišlo mi to bezpečnější. Dál jsem byl celkem vystrašený a považoval za zmiji skoro každý podezřele zakroucený klacek.

Po průstupu sedlem jsem se dostal na náhorní plošinu nacházející se ve výšce mezi 1550 - 1700 m.n.m. obepnutou štíty pohoří Hochschwab. Touto náhorní plošinou jsem se prodíral směrem na sever pod svahy hory  Brandstein (2003 m.n.m.). Cestou jsem se zastavil na svačinu na chatě Pfaffingalm (1569 m.n.m.), kde jsem si dal chleba se špekem a křenem. Na chatě mi také poradili zkratku , abych si nemusel dalece zacházet. Po krátkém bloudění jsem cestu našel a pokračoval dál směrem na Schafhalssattel (1557 m.n.m.). Cesta přes plošinu mě však stála mnoho sil, prodírání vysokou klečí, kličkování mezi kameny a náročné sestupy a výstupy byly nekonečné. Po přechodu sedla jsem začal klesat směrem na Wildalpen (607 m.n.m.). Sestup mi trval přes 4 hodiny a stál mě poslední zbytky sil. Nicméně výlet to byl krásný, zážitky veliké a už se těším, až se do Rakouska dostanu znova.