Salza, Enns a Gesäuse 2014

Je pátek odpoledne, skáčeme do auta, nabíráme holky a tátu a vyrážíme směr Rakousko. Po dvou bludišťácích, nepochopení objížďky za Ennsem a navigátorově chybě ve Steyeru, dorážíme do Wildalpenu v 21:15. Rychle se převlíknu do běžeckého a ještě za světla se vyrážím proběhnout. Přidává se ke mě kamarád Ondra, který v sobě má už pár pivek. Po deseti minutách padl první návrh, že se vrátíme, to jsem ukecal na dalších 5 minut a pak prý abych neměl blbý kecy jsme pokračovali dál. Po chvíli cesta uhnula do kopce a do lesa a tak jsme museli vytáhnout čelovky. Krátký výběh a poté hned seběh k řece Salza, okolo které jsme zahnuli po proudu směr kemp, mě nakopl a hned jsem zrychlil kámoš nekámoš. Pod kopcem jsem na Ondru počkal. Na cestě jsme přeskočili pár nafouklých ropuch a po 200 metrech cesta skončila loukou, takže zpátky, kus proti proudu a po mostě přes řeku na silnici do Wildalpenu. Naštěstí jsme cestou potkali jen jedno auto, tak nebylo třeba mít strach.

Odkaz na garmin: http://connect.garmin.com/activity/536052781

Po návratu už byla většina naší, pro mě nečekaně velké skupiny, v povznesené náladě. První večer a vypadalo to jako závod, kdo toho vypije víc. Lidi postupně odpadali, až jsme i my poslední po jedné ráno zalehli. Já, brácha Venda a Ondra jsme si ustlali hned u řeky pod širákem (Ondra v půjčeném spacáku, protože si věci nechal v zamčeném autě). V šest ráno mě ale budí kapky vody, co mi padají do obličeje. Okázale se je snažím ignorovat, ale po chvíli to nejde. Probouzí se i Ondra a sklízí věci z večera, pak vezme půjčený spacák (čti hadr - i deka je lepší) a odchází dospat do stanu ke Gábině. Já se přikryl plachtou a brácha zalezl do obalu na loď a spali jsme dál. V osm už nás ale nutí k probuzení i první ranní ptáčata.

Ráno začíná klasické krmení hladových krků (a že jich je) a pak už foukání Barak, přičemž se zjistilo, že jedna chybí, tak jí odjeli narychlo půjčit za "krásných" 55 euro na den. Snídaně a balení trvá klasicky skoro do jedenácti, pak nutný převoz aut do cíle splutí a před polednem hurá na vodu.

Letos jsme vyrazili v hojném počtu 8 barak a 5 slalomek. Holky jsme si s Ondrou rozdělili (já si vybral) a na zahřátí jsme si sjeli slalomovou trať, aby se otrkali. Vody nám teklo dost málo (naštěstí v noci sprchlo a trochu se zvedla hladina), takže celé splutí trvalo přes 4 hodiny. Počasí nás trochu zlobilo, a tak chvíli jsme klepali kosu a chvíli se hřáli na sluníčku. Nakonec se nám cestou převrhla jen jedna loď, ale zato hned dvakrát, ale i přes to se všem splutí líbilo.

Po sbalení už následoval jen přesun k další řece Enns, kde se rozložilo ležení v krásném kempu v Gstatterbodenu, přímo pod mohutnou stěnou Hochtoru. Tady to dneska pro všechny končilo, akorát já se zase převlékám do běžeckého a vyrážím do sílícího deště.

Jen s flaškou vody, holemi a v tričku jsem se vydal směrem ke kopci Tamichbachturm (2 035 m.n.m.) na který mám v plánu vyběhnout. Po proběhnutí okolo kostela v Gstatterbodenu úzká klikatící se pěšina lehce stoupá krásným lesem, následuje prudký seběh k potoku a pak už jen prudce vzhůru. Po dvou kilometrech se cesta napojuje na cyklotrasu a už pokračuje celý zbytek jen po široké cestě. Všechny mírnější úseky se snažím běhat a tak se po hodině a sedmi a půl kilometrech ocitám v sedle o 650 metrů výše. Cestou potkávám 3 kamzíky, ale nechtějí se nechat vyfotit a hned mizí do lesa. Bohužel počasí se nelepší, na kopce skoro není vidět a už je sedm hodin večer, tak se rozhoduji pro návrat. Z kopce se snažím běžet co to dá a nezastavovat. To se mi daří a po třiceti minutách stojím na parkovišti dole ve vsi. Pak už mi chybí jen kousek do kempu. Večerního popíjení se dnes nezúčastním, jen se umyji, najím a po chvíli odpadám. 

Odkaz na garmin: http://connect.garmin.com/activity/536052808

Ráno zase následuje snídací a balící martírium a před obědem už stojíme připravení na začátku námi ježděného úseku Ennsu pod železničním mostem. Peřej pod mostem sjíždíme s Ondrou spolu, protože holky dostaly strach a nabíráme je níž. Pak následuje peřej okolo ostrova, z které mají holky zážitek na celý život a pod ostrovem se k nám přidává zbytek skupiny. Celá řeka je lehká s nádhernými kulisami hor, takže si splutí zpestřujeme trochou blbnutí. Na konci úseku, který i já jedu prvně je krátká peřej WW3, na kterou se raději jdeme podívat. První jede brácha na slalomce a v pohodě, pak to prubnu já s Martinou a dáváme s klidem, akorát musíme najet doprava a pak přejet vlevo, kde je potřeba se vyhnout velkému kameni, který není při nájezdu vidět. Tenhle průjezd volí už jen Ondra s Verčou a Honza s Markétou, všichni zkušeně bez problémů. Zbytek projíždí mezi kameny při levém břehu, kde to za vyšší vody bude asi úplně jednoduché, ale teď tam je dost kamenů. V dolní části peřeje nakonec vyplavou jen Rezků (až na malého Adámka, který zůstane hrdinně v lodi) a Stanovských, kteří to pro jistotu splavou hned od shora.

Pak už následuje jen pozdní oběd a my odjíždíme zpátky do Čech. Zbytek party ještě pokračuje dál, my musíme v pondělí do práce.