úterý 24. září 2019

Běhej lesy 2019

Poslední tři roky jsem pokaždé běžel nějaký běžecký pohár. Předloni to byla moje premiéra na Jihočeském běžeckém poháru. Rok na to jsem odběhal celý Kilpi Trail running cup a letos jsem si opravdu užil závodní sérii Běhej lesy. Každý seriál závodů byl něčím zajímavý.

Vezmu to od začátku. V mém rodném kraji se již pár let pořádá Jihočeský běžecký pohár (https://www.jihoceskybezeckypohar.cz). Každý rok se několik závodů mění a obsahuje závody od krátkých po dlouhé, od silničních přes krosové. Prostě si vybere každý. Závody pořádá skvělá parta lidiček a celý pohár provází rodinná atmosféra. Takže pokud to nemáte k nám na jih daleko, tak doporučuji sledovat závody JBP a přijít si k nám zaběhat.

V loňském roce jsem se dostal k závodu Kilpi Trail running cup (http://www.trailrunning.cup.cz/). Tento pohár se běhá také již řadu let, jen mění hlavního sponzora častěji než někteří ponožky. Některé závody se mi líbili (v oblibě mám Lipenský púlmaraton), ale většina mě zklamala. Z této série jsem si odnesl akorát to, že tento typ závodů mě nebaví. Často jsou to spíše chodecké závody a následné seběhové držkopády.

V době chůze do kopců jako Ještěd a Kraličák jsem již pokukoval po všudypřítomných reklamách na seriál závodů Běhej lesy (https://behejlesy.cz/). A když přišel podzim, tak jsem to tam poslal. Vybral jsem si šest závodů na celkové pořadí se záložními Boleticemi, kdybych náhodou v nějakém závodě zaváhal. Z důvodu negativních recenzí jsem vyškrtl pouze Karlštějn. A kde se mi líbilo nejvíc? I přes zdravotní problémy se mi běžecky nejvíc líbila trasa v Jizerkách. Krátké rychlé kopce a dá se pořád makat. Hned za Jizerky bych zařadil Slavkovský les (oáza klidu) a Brdy. Ostatní závody byly taky moc pěkné, ale tyhle tři mě oslovili nejvíc. Na závěr seriálu v Boleticích jsme byly s manželkou v roli pomocníků, takže jsem si užil tu nejdůležitější činnost, a to doplňování toaleťáku do toitoiek :) 
Boletice v netradiční pozici
Lednice
Vysočina



pondělí 16. září 2019

Babí léto na Šumavě

Soumarské rašeliniště
Rozhledna Soumarská most
Vyrazili jsme na Šumavu nasávat sluníčko.
V původním plánu sice bylo projít si Medvědí stezku, ale to jsme logisticky nezvládli. Nakonec jsme nechali auto na parkovišti na Soumarském mostu a vyrazili na narychlo naplánovanou alternativu. Začali jsme naučnou stezkou Soumarské rašeliniště, které bylo vytěženo, takže to není rašeliniště, ale pracuje se na tom, aby to bylo rašeliniště :) Mimochodem je tu moc pěkně. Z rašeliniště nás cesta vyvedla k meandrům Teplé Vltavy. Přes most jsme přešli na druhou stranu místního veletoku (dnes hlásili v rádiu, že Vltava zaznamenala nejnižší stav vody za x-let).
Studená Vltava z mostu u Černého Kříže
Svačinka na břehu Vltavy, té Studené
Tím na delší dobu skončila krásná pěšina a nastoupila frekventovaná cyklostezka z Dobré do Černého Kříže. V Dobré je většina domů krásně upravená a nabízí ubytování (např.https://www.apartmanyunemecku.cz/), což nás přivedlo na možnost cyklodovolené v budoucnu. U Černého Kříže jsme po mostě překročili další šumavský veletok, a to Studenou Vltavu. V Černém Kříži jsme pak smutně koukli na obě zavřené hospody a došli k strženému mostu na staré turistické cestě mezi Č. Křížem a Stožce. Dali jsme si kryoterapii v opravdu studené Studené Vltavě a přebrodili v místě mostu. Odtud jsme pak po skoro zaniklé cestě vystoupali až na Stožeckou skálu s úžasnými výhledy a nádhernou Stožeckou kaplí.

Stožecká kaple
Krása střídá nádheru. Jeden z šumavských hřebenů. Zleva Smrčina (1332), Plechý (1379),                                       Trojmezná (1364) a Třístoličník (1323)
Teplá Vltava
 Od kaple jsme pokračovali po křížové cestě směrem zpět do Dobré a poté v protisměru k Soumarskému mostu. Cestou jsme okusili teplotu v Teplé Vltavě a studená je taky.

Krásných 23km v nohách. Jen jsme to nevychytali s dlouhými kalhoty...
Teplá Vltava

pondělí 2. září 2019

Kuny v Jizerkách

Poslední letní víkend jsme zamířili na závody seriálu Běhej lesy do Jizerek. Závod jsme samozřejmě spojili s výletováním po Jizerských horách.

V sobotu jsme si po závodě vyšli na krátkou procházku z Bedřichova k vodní nádrži Bedřichov, kde je skvělá přírodní koupačka. Voda je plná rašelinných zbytků, takže je to vlastně lázeňská koupel. Na můj vkus by ale mohla být o dost teplejší. Po vykoupání jsme se prošli po povalovém chodníku na naučné stezce Černá Nisa až k loveckému zámečku Nová Louka. Tam jsme si dali výbornou večeři a se soumrakem se vrátili do Bedřichova k autu.

Na neděli jsme měli naplánovaný celodenní výlet. Auto jsme nechali v Josefův Důl - lesní brána. Odtud jsme došli přes kopec k Protržené přehradě, kde je nové občerstvení (pro mě) se samoobslužnou pípou na pivu i limo :) Od přehrady jsme šli hlubokými lesy až na Smědavu, kde jsme si nacpali pupky místními skvělými borůvkovými knedlíky. Do kopce na Jizeru jsme si pak pořádně zafuněli. Odměnou pro nás byl nádherný výhled z vrcholu do všech stran, od Sněžky po Ještěd. Bohužel jsme z časových důvodů museli další postup zkrátit a vynechat Polední kameny, snad někdy příště. Pokračovali jsme tedy k rašeliništi Na čihadle a za ním nás dostihla pořádná bouřka. Teplota naráz o 15 stupňů níž. Chvilku jsme se schovali do lesa, než přejde to nejhorší a pak jsme nasadili tryskový tempo a přes krásnou naučnou stezku Jedlový důl s několika vodopády došli k autu. 

Sobota: 9,6km (já + závod, Kačka + 12km sólo)
Neděle: 23km

Ubytování jsme měli v příjemném hotelu Arnika v Janově nad Nisou - Hrabětice, kde měli hříšně dobré snídaně.

Vodní nádrž Bedřichov - skvělá rašelinná koupel
Lovecký zámeček Nová Louka
Protržená přehrada na Bílé Desné


Na vrcholu Jizera
Jizera - 1 122 m.n.m.
Velká Klečová louka. V pozadí vrchol Jizera
Rašeliniště Na čihadle
Vodopád Jedlové