Běžecká sezóna 2019

Za pár dní, až vyležím mužskou smrtelně nebezpečnou nemoc, začne zimní příprava na nadcházející běžeckou sezónu. Je tedy dostatek času rekapitulovat, co se v roce 2019 povedlo a co úplně ne. Největší změna je přerod z pobíhače s tisíci výmluvami, proč dnes zrovna běhat nejdu, v atleta. Jak říkají zlí jazykové (rozumějte atleti dob dávno minulých), Atlet Brčko. Po Mistrovství Jihočeského kraje v krosu slovo dalo slovo a domluvil jsem se s Pavlem Suchým, trenérem mládeže SK Čtyři Dvory České Budějovice, že za ně budu běhat. Pavel mi pak domluvil kontakt s Romanem Budilem starším a tím začala naše spolupráce. Pod Romanovým vedením jsem se během letoška pěkně rozběhal a věřím, že příští rok bude ještě lepší.

Letos vytvořené osobní rekordy:

5km - dráha Děčín - 0:17:10,0

Půlmaraton - Pardubice - 1:19:03 

Letos odběhané závody: Rok	2019
Závod	Vzdálenost	Čas	Umístění
Lužnice Cup	6,3	0:26:02	3.
Běh kolem Hejtmanu	10	0:36:43	6.
Baráž 5km - Děčín	5	17:10,0	11.
Běhej lesy Jizerky	12	44:20,0	10.
Strakonický běh	3,3	0:11:11	1.
Běhej lesy Bílá	11	0:46:36	4.
Běhej lesy Brdy	12	0:49:39	9.
Běhej lesy Slavkovský les	11	0:42:22	3.
MČ kraje Písek 5 km	5	17:33,5	1.
Běhej lesy Vysočina	12	0:51:12	7.
3 km Nová Včelnice		DNF(střevní  problémy)
Skalská pětka	4,9	0:17:07	1.
Běhej lesy Lednice	13	0:50:32	2.
Pardubický půlmaraton MČR Mistrovství jih. kraje v krosu	21	1:19:03	55.
Pečecká desítka	6  0:22:1-4. 10	0:39:45	128.
Šumavský skimaraton 1/2	24	1:35:01
Zimní běh na Blaník	23,7	1:53:08	12.

Běhej lesy Lednice

Běhej lesy Vysočina

Běhej lesy Vysočina - není vždy posvícení

Pro letošní rok jsem se přihlásil na seriál běhů Běhej lesy s cílem zabojovat o celkové umístění na krátké trati. O seriálu si můžete víc přečíst v článku Běhej lesy 2019. Celkově jsem nakonec vybojoval druhé místo za nedostižným Ondrou Teskou.

Z letošních závodů pro mě jsou nejhodnotnější můj nový osobák na půlmaratonské distanci a celkově vydařený seriál Běhej lesy. Zkusil jsem si závody na dráze, které mě opravdu nebaví, ale co bych pro oddíl neudělal. Na některých závodech jsem se pořádně protrápil, ale většinu jsem si užil na plno.

V příštím roce chci zapracovat na desítce a půlmaratonu. Uvidíme, co na to trenér. Taky je v plánu méně vyjíždět za závody a víc běhat "kolem komína".

Na závěr musím poděkovat mé ženě za svatou trpělivost s mým pobíháním a závoděním. Snad jí to dostatečně vynahrazuji.

Skvělá parta z Běhej lesy

V grafu průběh letošní sezóny. V zimě jsem experimentoval s vakcínami na alergie a výsledkem byl skoro stop stav s běháním. Trochu to aspoň vykompenzovaly běžky. Uprostřed sezóny výpadek během tří týdnů dovolené.

Běhej lesy 2019

Poslední tři roky jsem pokaždé běžel nějaký běžecký pohár. Předloni to byla moje premiéra na Jihočeském běžeckém poháru. Rok na to jsem odběhal celý Kilpi Trail running cup a letos jsem si opravdu užil závodní sérii Běhej lesy. Každý seriál závodů byl něčím zajímavý.

Vezmu to od začátku. V mém rodném kraji se již pár let pořádá Jihočeský běžecký pohár (https://www.jihoceskybezeckypohar.cz). Každý rok se několik závodů mění a obsahuje závody od krátkých po dlouhé, od silničních přes krosové. Prostě si vybere každý. Závody pořádá skvělá parta lidiček a celý pohár provází rodinná atmosféra. Takže pokud to nemáte k nám na jih daleko, tak doporučuji sledovat závody JBP a přijít si k nám zaběhat.

V loňském roce jsem se dostal k závodu Kilpi Trail running cup (http://www.trailrunning.cup.cz/). Tento pohár se běhá také již řadu let, jen mění hlavního sponzora častěji než někteří ponožky. Některé závody se mi líbili (v oblibě mám Lipenský púlmaraton), ale většina mě zklamala. Z této série jsem si odnesl akorát to, že tento typ závodů mě nebaví. Často jsou to spíše chodecké závody a následné seběhové držkopády.

V době chůze do kopců jako Ještěd a Kraličák jsem již pokukoval po všudypřítomných reklamách na seriál závodů Běhej lesy (https://behejlesy.cz/). A když přišel podzim, tak jsem to tam poslal. Vybral jsem si šest závodů na celkové pořadí se záložními Boleticemi, kdybych náhodou v nějakém závodě zaváhal. Z důvodu negativních recenzí jsem vyškrtl pouze Karlštějn. A kde se mi líbilo nejvíc? I přes zdravotní problémy se mi běžecky nejvíc líbila trasa v Jizerkách. Krátké rychlé kopce a dá se pořád makat. Hned za Jizerky bych zařadil Slavkovský les (oáza klidu) a Brdy. Ostatní závody byly taky moc pěkné, ale tyhle tři mě oslovili nejvíc. Na závěr seriálu v Boleticích jsme byly s manželkou v roli pomocníků, takže jsem si užil tu nejdůležitější činnost, a to doplňování toaleťáku do toitoiek :) 

Boletice v netradiční pozici

Lednice

Vysočina

Babí léto na Šumavě

Soumarské rašeliniště

Rozhledna Soumarská most

Vyrazili jsme na Šumavu nasávat sluníčko.
V původním plánu sice bylo projít si Medvědí stezku, ale to jsme logisticky nezvládli. Nakonec jsme nechali auto na parkovišti na Soumarském mostu a vyrazili na narychlo naplánovanou alternativu. Začali jsme naučnou stezkou Soumarské rašeliniště, které bylo vytěženo, takže to není rašeliniště, ale pracuje se na tom, aby to bylo rašeliniště :) Mimochodem je tu moc pěkně. Z rašeliniště nás cesta vyvedla k meandrům Teplé Vltavy. Přes most jsme přešli na druhou stranu místního veletoku (dnes hlásili v rádiu, že Vltava zaznamenala nejnižší stav vody za x-let).

Studená Vltava z mostu u Černého Kříže

Svačinka na břehu Vltavy, té Studené

Tím na delší dobu skončila krásná pěšina a nastoupila frekventovaná cyklostezka z Dobré do Černého Kříže. V Dobré je většina domů krásně upravená a nabízí ubytování (např.https://www.apartmanyunemecku.cz/), což nás přivedlo na možnost cyklodovolené v budoucnu. U Černého Kříže jsme po mostě překročili další šumavský veletok, a to Studenou Vltavu. V Černém Kříži jsme pak smutně koukli na obě zavřené hospody a došli k strženému mostu na staré turistické cestě mezi Č. Křížem a Stožce. Dali jsme si kryoterapii v opravdu studené Studené Vltavě a přebrodili v místě mostu. Odtud jsme pak po skoro zaniklé cestě vystoupali až na Stožeckou skálu s úžasnými výhledy a nádhernou Stožeckou kaplí.

Stožecká kaple

Krása střídá nádheru. Jeden z šumavských hřebenů. Zleva Smrčina (1332), Plechý (1379),                                       Trojmezná (1364) a Třístoličník (1323)

Teplá Vltava

 Od kaple jsme pokračovali po křížové cestě směrem zpět do Dobré a poté v protisměru k Soumarskému mostu. Cestou jsme okusili teplotu v Teplé Vltavě a studená je taky.

Krásných 23km v nohách. Jen jsme to nevychytali s dlouhými kalhoty...

Teplá Vltava

Kuny v Jizerkách

Poslední letní víkend jsme zamířili na závody seriálu Běhej lesy do Jizerek. Závod jsme samozřejmě spojili s výletováním po Jizerských horách.

V sobotu jsme si po závodě vyšli na krátkou procházku z Bedřichova k vodní nádrži Bedřichov, kde je skvělá přírodní koupačka. Voda je plná rašelinných zbytků, takže je to vlastně lázeňská koupel. Na můj vkus by ale mohla být o dost teplejší. Po vykoupání jsme se prošli po povalovém chodníku na naučné stezce Černá Nisa až k loveckému zámečku Nová Louka. Tam jsme si dali výbornou večeři a se soumrakem se vrátili do Bedřichova k autu.

Na neděli jsme měli naplánovaný celodenní výlet. Auto jsme nechali v Josefův Důl - lesní brána. Odtud jsme došli přes kopec k Protržené přehradě, kde je nové občerstvení (pro mě) se samoobslužnou pípou na pivu i limo :) Od přehrady jsme šli hlubokými lesy až na Smědavu, kde jsme si nacpali pupky místními skvělými borůvkovými knedlíky. Do kopce na Jizeru jsme si pak pořádně zafuněli. Odměnou pro nás byl nádherný výhled z vrcholu do všech stran, od Sněžky po Ještěd. Bohužel jsme z časových důvodů museli další postup zkrátit a vynechat Polední kameny, snad někdy příště. Pokračovali jsme tedy k rašeliništi Na čihadle a za ním nás dostihla pořádná bouřka. Teplota naráz o 15 stupňů níž. Chvilku jsme se schovali do lesa, než přejde to nejhorší a pak jsme nasadili tryskový tempo a přes krásnou naučnou stezku Jedlový důl s několika vodopády došli k autu. 

Sobota: 9,6km (já + závod, Kačka + 12km sólo)

Neděle: 23km

Ubytování jsme měli v příjemném hotelu Arnika v Janově nad Nisou - Hrabětice, kde měli hříšně dobré snídaně.

Vodní nádrž Bedřichov - skvělá rašelinná koupel

Lovecký zámeček Nová Louka

Protržená přehrada na Bílé Desné

Na vrcholu Jizera

Jizera - 1 122 m.n.m.

Velká Klečová louka. V pozadí vrchol Jizera

Rašeliniště Na čihadle

Vodopád Jedlové

Norsko + Kodaň + Berlín - část třetí

Bergen

Norské ovoce na trhu v Bergenu

Poslední díl mého vyprávění o našem putování po Skandinávii začíná v Bergenu. Protože se jedná o nejdeštivější město v Evropě, tak se nenechte zmást modrým nebem. Zmokli jsme. Město nás zase tolik nenadchlo. Přístavní domky jsou hezčí v Trondheimu, ale tady měli aspoň čerstvé norské ovoce, kterému jsme neodolali. Z Bergenu jsme se pak přesunuli do hor. Přespali jsme na parkovišti nad vesnicí Odda. Ráno jsme se jen přesunuli na parkoviště v Skjeggedalu. Utratili nehorázných 500 NOK

Vodopád Latefossen

za den parkování a po turistické trase vyrazili směr Trolltunga.Cesta měří 28 km (14 tam a 14 zpátky) a má převýšení 1200m. Je to docela náročné, ale rozhodně to stojí za to. Když se člověk vyškrabe nahoru na náhorní plošinu, tak se ocitne ve velehorském ráji. Kam až oko dohlédne se rozprostírá náhorní plošina Hardangervidda a za zády odráží slunce ledovec Folgefona. Původně jsme si malovali, že startem v 5:00 všechny předběhnem a budeme nahoře skoro sami.

Trolltunga

Hardangervidda

Nicméně parkoviště bylo už poloplné. Nakonec jsme zjistili, že spousta lidí nocuje u Trolltungy ve stanech. Stejně ale doporučuji vyrazit brzo, protože lidí se pak nahoru valí hodně. Nám cesta trvala cca 10 hodin i s pauzami a focením. Je pravda, že směrem nahoru jsme šli bez přestávky, ale cestou zpátky jsme pauzovali a svačili dvojnásob. Po návratu bylo v plánu dojet do prvního kempu a tam si udělat volný zbytek dne. Bohužel první kempy v Kinsarviku byly totálně předražené, tak jsme dojeli až do Eidfjordu (cca hoďka a půl). 

Cestou z Trolltungy. V pozadí ledovec Folgefona

Vodopád Voringfossen

Odpočívadlo v tunelu Laerdalstunnelen

Další atrakce na cestě byl asi nejhezčí vodopád Norska Voringfossen. Nejlepší výhled je z vyhlídkové plošiny u hotelu Fossli. Kus cesty jsme se poté museli vrátit a čekal nás dlouhý přejezd k ledovcovému splazu Nigardsbreen. Cestou byla spousta tunelů včetně nejdelšího na světě 24,5 km dlouhého Laerdalstunnelen. Podvečer jsme dorazili po placené cestě na parkoviště pod ledovcem a prošli se cca 2 km k ledovci. Kačka měla po špatných nocích na pobřeží Atlantiku teplotu, tak jí to moc nechutnalo. Mě se ale ledovec líbil. O pár kilometrů dál jsme pak přespali v autě dál od silnice v obležení milionů komárů. 

Ledovcový splaz Nigardsbreen

Splaz ledovce Jostedalsbreen nad jezerem Breavatnet

Geirangerfjord

Tentokrát nás nečekalo tolik kilometrů za volantem. První zastávka byla u jezera Breavatnet s výhledem na další splaz ledovce Jostedalsbreen. Po obědě jsme přes průsmyk Dalsnibba (na placenou silnici na nejvyšší silniční vyhlídku v Norsku jsme nejeli, protože už v sedle jsme byli v mraku) dojeli do údajně nejhezčího místa Norska. Do Geirangerfjordu. 

Geiranger a nad ním hora Dalsnibba

Vypadá to tu jako v Alpách, jen místo jezera je moře. A je tu mraky turistů a strašně přeplněný kemp. Takže doporučuji přijet brzo. Z Geirangeru jsme pokračovali k dalšímu kýči celého Norska. K Trolí stezce (Trollstigen). V Alpách by se těch pár serpentýn ztratilo mezi dalšími desítkami podobných silnic, ale tady je to atrakce jak hrom. Mě se teda nejvíc líbilo turistické centrum. Norové tu moderní architekturu umí. Z důvodu nepřízně počasí jsme bohužel nemohli v Andalsnes na vyhlídku

Trolí stezka - Trollstigen

Rampestreken. Nebo mohli, ale v tom dešti to postrádalo smysl. Vyrazili jsme proto dál a jeli směr Oslo. Kačce ještě nebylo dobře, takže ani výlet na Bessegenský hřbet u jezera Gjende nepřicházel v úvahu. Nakonec jsme dojeli až před Oslo a přespali na divočáka v autě.

Turistické centrum Trollstigen

Oslo - Holmenkollen

Ráno jsme se pak zastavili na Holmenkollenu a pokochali se výhledem na Oslo. Dokonce jsem viděl i Johanese Klaeba. Po zbytek dnes se ze mě stal opět řidič profesionál a dojeli jsme až k Malmö do kempu ve vsi Lomma.

Nejvyšší budova Švédska v Malmö

Závěr dovolený jsme završili prohlídkou Kodaně a Berlína. 

Celkem najeto: 9100 km
Trajekt: 9 včetně trajektu Rostock - Trelleborg (3965 Kč) a Moskenes - Bodo (2800 Kč) - celkem 9 960 Kč
Kemp: 11x
Sob: 3x
Los: 1x

Pokud potřebujete prověřit pevnost vašeho manželství/vztahu (nebo svojí manželku/přítelkyni), doporučuji zavřít se na tři týdny do jednoho auta. My to zvládli v pohodě :)

Kodaň - zámek Rosenborg

Malá mořská víla v Kodani

V Berlíně

Norsko - část druhá

Arctic circle centrum - hospoda a obchod se suvenýry na polárním kruhu v Norsku

Katedrála Nidaros v Trondheimu

Další atrakce na cestě na nás čekal Arctic circle. Ten ve Švédsku jsme nějak minuli, takže ten norský byla povinnost. Shodou okolností se nachází i v sedle v horách, takže má i pěkné kulisy. Naše další cesta pak vedla stále na jih do Trondheimu. Spali jsme kousek před městem na parkovišti (stan jsme si postavili na louce za silnicí) a hned po ránu jsme se přemístili do města. Docela nás překvapilo, že v celém Trondheimu jsou jen dvě věci, které stojí za shlédnutí. Katedrála a přístavní domky. Katedrála Nidaros stála opravdu za návštěvu. Nejsevernější kamenná katedrála Evropy (dostavená v roce 2001) je nádherná. Dřevěné domky na řece jsou taky moc pěkné. Celou návštěvu města jsme ale měli v pořádném dešti, a po prozkoumání všech předpovědí a radarů, jsme museli změnit další naplánovaný postup. Místo do hor jsme utekli na jih do Osla.

Skanzen v Oslu

V muzeu polárních expedicí. V dalším hangáru mají větší loď Fram. 

Vigelands park v Oslu

Vigelands park v Oslu

Jako výchozí bod pro město jsme si zvolili kemp Utvika (ráj komárů), který se shodou okolností nachází vedle nechvalně známého ostrova Utoya. Měli jsme to do čtvrti Bygdoy (nachází se zde muzea) cca 30 minut autem. To jsme zaparkovali přímo před skanzenem a celý den jsme strávili ve městě. Přes appku jsme si koupili Oslopass (450 NOK/osoba) a měli pak všechna muzea i dopravu v centru včetně trajektů zdarma. Navštívili jsme skanzen, muzeum vikingských lodí, námořní muzeum, muzeum polárních výprav a muzeum KON-TIKI. Všechna byla skvělá a každému doporučuji je navštívit. Předposledním trajektem jsme pak přejeli do centra a to si celé prošli od hradu, přes operu, až k zámku. Tam jsme sedli do metra a popojeli k parku Vigeland, který je plný soch. A to byla třešnička na dortu celého Osla.
Naše další cesta vedla přes největší dřevěný kostel Norska v Heddalu a dál přes hory až k Preikestolenu. Tam jsme přespali v autě nad vesnicí Jorpeland a brzo po ránu jsme vyrazili na 3,8km dlouhý výlet k světoznámému skalnímu útvaru.

Největší dřevěný kostel Norska v Heddalu

Lyseboth fjord od Preikestolenu

Preikestolen

Z placeného parkoviště na začátku trasy jsme vyrazili v 5:30 ráno a pod zamračeným nebem jsme začali stoupat do hor. Doporučuji všem vyrazit takhle brzo, protože ten dav, co pak šel proti nám cestou zpátky, by ten zážitek dost zkazil. Nicméně my jsme se pro tuto chvíli stali ranními ptáčaty a v sedm ráno jsme se už kochali výhledy na fjord ze skalního útvaru Preikestolen. S námi tu bylo cca 10 lidí, takže máme i super fotky. Slunce skrz mraky dělalo na hladině fjordu světelnou šou a při cestě zpátky jsme jako bonus i zmokli. Přes oběd jsme pak jen přejeli do Stavangeru, kam to byla jen hodinka jízdy a zakempovali v kempu Mosvangen, což byl asi nejlepší kemp v celém Norsku. V noci nám vítr sice skoro zbořil stan, ale kemp je to krásný. Ve Stavangeru jsme navštívili muzeum ropy a tam se mi moc líbilo. Na konci člověk zjistí, jací jsou norové vlastně pokrytci ohledně ochrany životního prostředí... Odpoledne jsme se pak přesunuli do dalšího kempu k Bergenu.

Preikestolen

Památník Sverd i fjell - místo kde Harald Krásnovlasý v bitvě sjednotil Norsko

Norsk Oljemuseum - Muzeum ropy - model ropné plošiny