Můj první ultramaraton

Je pátek večer a já jsem na nádraží ve Vimperku s dvěma dalšími účastníky dálkového pochodu Boubín - Libín - Kleť. Máme přes dvě hodiny čas, tak zapadneme do putyky přímo u vlakového nádraží, kde se chceme ještě před startem posilnit. Bohužel není čím, tak dáváme aspoň nějaký ty pivka a kafe. Nakonec se v putyce sešla většina startovního pole a proběhla v ní i prezentace.

Hospoda nám posloužila jako šatna a těsně před desátou večer jsme se vyvalili ven, aby to Jarda Koptiš mohl odstartovat. V deset jsme se tedy na povel vyvalili jako jedno stádo za prvním vrcholem na trase, kterým byl Boubín s výškou 1362 m.n.m. Byl to zároveň nejvyšším bod závodu. Pohodlně jsem se rychlou chůzí vydrápal až na vrchol, kde byl první kontrolní bod. Po zaznamenání kontroly následoval seběh na hřeben mezi Boubínem a Bobíkem, kde mi hned ze začátku klesání utekli Jan Pristach (známá hvězda internetu https://vimeo.com/74239321 ) s parťákem Adamem Lysým. Po chvilce mě ale doběhl Vladimír Hora, se kterým jsem poté strávil ještě pár kilometrů. Následoval krátký zvlněný úsek po zpevněné cestě pod Bobík (1264 m.n.m.). Na Bobík vedla cca půl kilometrová odbočka z trasy, tak jsme se pozdravili s těmi rychlejšími a při seběhu i s paní Horovou. Dál následoval seběh do Volar o 500 metrů dolů, který jsme si zpestřili hledáním prvního bludišťáka. Na cestě byla velká vrstva spadaného listí a nějak jsme nestíhali během koukání pod nohy hlídat i značky.

Na 23. kilometr, kde na nás čekala první občerstvovačka, jsme přiběhli na 13. místě. Já jsem do sebe nacpal všechno možný (čokoládu, vysočinu, sýr, tatranku a do ruky jsem si vzal namazaný chleba se šunkou), aby už mě přestalo kručet v žaludku. Na občerstvovačce nám řekli, že po 300 metrech budeme odbočovat z asfaltky doprava, z čehož se nakonec vyklubal jeden kilometr, ale aspoň byl čas v klidu sníst ten chleba. Následoval nudný úsek po asfaltu a zpevněné cestě až k zřícenině hradu Hus nad řekou Blanicí, kde nám pořadatelé vložili orientační vsuvku v dost šíleným terénu. Jeden závodník prý dokonce spadl z mostu a ze závodu odstoupil a další si zde při pádu udělal něco s ramenem). Pro mě byl tento úsek zpestřením po předchozím nudném běhu, občas bylo nutné přejít do pohonu na všechny čtyři a zapojit do pohybu i ruce. Za Křišťanovem jsem začal panu Horovi utíkat a u Albrechtovic jsem dohnal čelovky Jána Škripka a Michala Valenty, se kterými jsem to dotáhl až na Libín (1096 m.n.m.). Z Libína jsem se snažil zase osamostatnit, což mi vydrželo celé dva kilometry na další občerstvovačku na 39. km, kde na nás čekal teplý vývar (jakou já z něj měl radost).

Zrcadlo v obci Smědeč v 7:45 

Z občerstvovačky nás navedli mírnou oklikou, protože cesta z parkoviště je turisty využívána jako WC. Cestou z Libína bylo potřeba dávat pozor kam se šlape, protože místy byly louže i přes celou cestu. Asi po dvou kilometrech jsem se dal na hledání bludišťáků, kdy jsem sice byl na správné cestě, ale nemohl jsem najít modrou značku. Tak jsem tam chvíli kroužil a počkal na kluky, se kterými jsem pokračoval do Chrobol, za kterými na nás čekala orientační vložka. Před Chroboly se vyšlo na asfalt, kde se dalo pohodlně běžet a tak jsem začal klukům již po druhé utíkat. Za mnou se jen ozvalo: "Z lesa jsme tě vyvedli a teď nám jako utečeš?" a tak jsem kluky nechal samotný a vyrazil na sólo závod až do mého předčasného konce. Kus za Chroboly se odbočovalo ze silnice na okolní cesty necesty. Trasa byla dobře značená, ale ten terén, to bylo o nohy. Ostružiny, pokácené nálety, tráva po ramena, jak já se tam navztekal. Před Smědčí se opět vběhlo na silnici po které se pokračovalo na další občerstovačku na 57. kilometru u zříceniny kláštera Kuklov.

Hned po vyběhnutí jsem si dal dalšího bludišťáka, když jsem zahnul ke zřícenině hradu Kuglvajt místo na naučnou stezku. Následoval rychlý sestup do údolí Křemžského potoka, který se přecházel po velmi uklouzané lávce, které vypadala, že každou chvíli spadne. Dál se stoupalo přes sedlo Rohy na vrchol Kleť (1084 m.n.m.), kde jsem měl naplánovaný pivko pod rozhlednou. Cesta byla skoro celá po asfaltu, který sice nemam rád, ale aspoň jsem mohl běžet i do mírného kopce. Nakonec jsem těch 15 kilometrů stoupání měl za 2:25 hodiny. Na Kleti tedy byla občerstvovací i technická (nové ponožky a výměna čelenky za kšiltovku) přestávka. Z Kleťe se sbíhalo po žluté turistické značce do Plešovic. Tato cesta byla krásná, ale během poskakování po kamenech mě začali bolet kotníky. Nad Plešovicemi jsem sebou už bolestí seknul na zem. No nic řekl jsem si, nacpal jsem do sebe nějakou tu chemii, aby to povolilo a pokračoval jsem přes vesnici pořád z kopce. Cesta o vzdálenosti cca 1 kilometr mi trvala půl hodiny strašný bolesti, tak jsem se vrátil kousek na náves a zavolal domu, že budu potřebovat odvoz. Závod jsem ukončil po 79-ti kilometrech.

Konec závodu jsem oznámil i pořadateli a už jsem jen čekal, kdo začne přibíhat za mnou. Po dvaceti minutách se pro mě překvapivě objevil pan Hora a půl hodiny za ním paní Horová, kterou pronásledovala banda 6-ti závodníků. To akorát přijel i táta, tak jsme s nimi chvilku pokecali a popřáli jim hodně štěstí v závodě. Cestou domů jsme se ještě zastavili na polívku ve Vrábči a pro druhý batoh v cíli v Netolicích,

Dnes je neděle a boule na šlachách okolo kotníku už docela splaskly, i když po krátké procházce pořád bolí jako čert.
 
Odkaz na Garmin z prvních 48 km: http://connect.garmin.com/player/395605368
Web závodu: http://www.blk.websnadno.cz/
Online výsledky: http://2013.tonerman.cz/blk2.html