Pražská 100 - trať 65 km

O víkendu 6.-8.12.2013 proběhl 20. ročník Pražské 100. Já se zúčastnil tratě na 65 km. Původně jsem předpokládal že z pátku na sobotu nás v tělocvičně bude spát víc, ale z ranních závodníků jsem tam byl sám. Tak jsem měl aspoň radost, že se mi podařilo domluvit s pořadateli na ranním odvozu do Králova Dvora.

Ráno proběhla klasická předstartovní příprava a ranní kafíčko ve sportovní hale, prezentace a v 7:00 jsem vyrazil do končící noci. Na startu se ke mě připojil jeden starší pán, že půjde kus se mnou, abych ho vyvedl z Králova Dvora. Tímto se mu omlouvám, že jsme šli úplně jinam a doufám, že se ještě vrátil do závodu :) (viz. odkaz na Garmin). Po návratu na trať jsem nasadil udržovací tempo a valil na Děd, kde jsem předbíhal ty co vyrazili přede mnou a i druhou dvojici tratě Cypra, Filipec se kterými jsem nakonec absolvoval úsek okolo Nazarethu.

Z Dědu přes Ostrý do Berouna byl krásný profil, který se dal víceméně běžet, hlavně mírná klesání, kde nohy jen letěly a kilometry přibývaly. Kus před Berounem jsme se seběhli dva a pokračovali jsme stejným tempem přes Beroun. V Berouně jsme bohužel minuli správnou odbočku z náměstí a došli až na Autobusové nádraží, odkud jsme se museli vrátit na správnou trasu, ale zdrželi jsme se minimálně. Cestou nás ale seběhli Cypra s Filipcem, kterým jsem hned za železničním mostem přes Berounku zase utekl...:)

Kousek před Svatým Janem pod Skalou jsem se dostal před první dvojici, která startovala v sobotu ráno a dál jsem pokračoval sám. Ještě jsem je tedy potkal při seběhu od vrcholového kříže na Sv. Janu. Tady jsem se při závodě prvně vybál při seběhu po dřevěných schodech poprášených sněhem.
Na vrcholku bylo krásně, ale bylo potřeba běžet dál. Následovalo asi 10 km nejkrásnějšího úseku denní části mezi Sv. Janem pod Skalou a Karlštejnem. Při seběhu z kopce asi 2 km za Sv. Janem mi se mi stalo osudným bahno ukryté pod vrstvou listí a sněhu a gravitace mě poslala k zemi. Podařilo se mi nešikovně si přisednout pravou nohu a ta bolest byla strašná. V tu chvíli jsem si myslel, že jsem skončil. Naštěstí se mi to podařilo po pár kilometrech rozhýbat.

Po občerstvovačce pod Karlštejnem na mě začala padat únava po náročném týdnu a cestou na Jíloviště jsem se dost protrápil. Asi 8 km před Jílovištěm mě seběhli Cypra s Filipcem a to mě nakoplo a až na Jíloviště jsem se držel s nimi (neskutečná úcta k jejich výkonu, hlavně když jsem na vlastní oči vyděl, jak dřou i když už jsou úplně grogy). Já si na Jílovišti dal polívku a vytoužený pivko a s dalším co mě doběh jsme vyrazili na poslední část trasy. Na Cukráku jsem ale byl zase sám, tentokrát jsem byl já ten pomalejší, musel jsem si dávat občas pauzu a jen jít. Při vystoupání na Šance mě dostihla tma a při přeběhu do Modřan jsem vůbec netušil, kde jsem a po čase jsem začal zmatkovat, že jsem někde minul předposlední kontrolu. Když už jsem na ní začal rezignovat, s tím že bych stejně nevěděl, kde jí hledat, se objevila ve tmě za dvojicí rozpadlých mostů.

Pak už to šlo rychle. S vidinou blízkého cíle jsem se pustil do běhu na plno (teda toho co mi zbývalo :)) a chvátal jsem do tělocvičny v Modřanech. Nakonec jsem se tak zabral do sledování šipek, že jsem málem minul vchod do školy:) V cíli už byli první 4 závodníci z trati 145 km, ale parťák z Jíloviště nikde (doufám, že nakonec do cíle trefil).

Video z Bubovických vodopádů (omluvte kvalitu, je to natáčený na starší telefon).

Odkaz na Garmin (Králův Dvůr - Jíloviště, poté mi došla baterka):

http://connect.garmin.com/jsPlayer/413238205

Můj první ultramaraton

Je pátek večer a já jsem na nádraží ve Vimperku s dvěma dalšími účastníky dálkového pochodu Boubín - Libín - Kleť. Máme přes dvě hodiny čas, tak zapadneme do putyky přímo u vlakového nádraží, kde se chceme ještě před startem posilnit. Bohužel není čím, tak dáváme aspoň nějaký ty pivka a kafe. Nakonec se v putyce sešla většina startovního pole a proběhla v ní i prezentace.

Hospoda nám posloužila jako šatna a těsně před desátou večer jsme se vyvalili ven, aby to Jarda Koptiš mohl odstartovat. V deset jsme se tedy na povel vyvalili jako jedno stádo za prvním vrcholem na trase, kterým byl Boubín s výškou 1362 m.n.m. Byl to zároveň nejvyšším bod závodu. Pohodlně jsem se rychlou chůzí vydrápal až na vrchol, kde byl první kontrolní bod. Po zaznamenání kontroly následoval seběh na hřeben mezi Boubínem a Bobíkem, kde mi hned ze začátku klesání utekli Jan Pristach (známá hvězda internetu https://vimeo.com/74239321 ) s parťákem Adamem Lysým. Po chvilce mě ale doběhl Vladimír Hora, se kterým jsem poté strávil ještě pár kilometrů. Následoval krátký zvlněný úsek po zpevněné cestě pod Bobík (1264 m.n.m.). Na Bobík vedla cca půl kilometrová odbočka z trasy, tak jsme se pozdravili s těmi rychlejšími a při seběhu i s paní Horovou. Dál následoval seběh do Volar o 500 metrů dolů, který jsme si zpestřili hledáním prvního bludišťáka. Na cestě byla velká vrstva spadaného listí a nějak jsme nestíhali během koukání pod nohy hlídat i značky.

Na 23. kilometr, kde na nás čekala první občerstvovačka, jsme přiběhli na 13. místě. Já jsem do sebe nacpal všechno možný (čokoládu, vysočinu, sýr, tatranku a do ruky jsem si vzal namazaný chleba se šunkou), aby už mě přestalo kručet v žaludku. Na občerstvovačce nám řekli, že po 300 metrech budeme odbočovat z asfaltky doprava, z čehož se nakonec vyklubal jeden kilometr, ale aspoň byl čas v klidu sníst ten chleba. Následoval nudný úsek po asfaltu a zpevněné cestě až k zřícenině hradu Hus nad řekou Blanicí, kde nám pořadatelé vložili orientační vsuvku v dost šíleným terénu. Jeden závodník prý dokonce spadl z mostu a ze závodu odstoupil a další si zde při pádu udělal něco s ramenem). Pro mě byl tento úsek zpestřením po předchozím nudném běhu, občas bylo nutné přejít do pohonu na všechny čtyři a zapojit do pohybu i ruce. Za Křišťanovem jsem začal panu Horovi utíkat a u Albrechtovic jsem dohnal čelovky Jána Škripka a Michala Valenty, se kterými jsem to dotáhl až na Libín (1096 m.n.m.). Z Libína jsem se snažil zase osamostatnit, což mi vydrželo celé dva kilometry na další občerstvovačku na 39. km, kde na nás čekal teplý vývar (jakou já z něj měl radost).

Zrcadlo v obci Smědeč v 7:45 

Z občerstvovačky nás navedli mírnou oklikou, protože cesta z parkoviště je turisty využívána jako WC. Cestou z Libína bylo potřeba dávat pozor kam se šlape, protože místy byly louže i přes celou cestu. Asi po dvou kilometrech jsem se dal na hledání bludišťáků, kdy jsem sice byl na správné cestě, ale nemohl jsem najít modrou značku. Tak jsem tam chvíli kroužil a počkal na kluky, se kterými jsem pokračoval do Chrobol, za kterými na nás čekala orientační vložka. Před Chroboly se vyšlo na asfalt, kde se dalo pohodlně běžet a tak jsem začal klukům již po druhé utíkat. Za mnou se jen ozvalo: "Z lesa jsme tě vyvedli a teď nám jako utečeš?" a tak jsem kluky nechal samotný a vyrazil na sólo závod až do mého předčasného konce. Kus za Chroboly se odbočovalo ze silnice na okolní cesty necesty. Trasa byla dobře značená, ale ten terén, to bylo o nohy. Ostružiny, pokácené nálety, tráva po ramena, jak já se tam navztekal. Před Smědčí se opět vběhlo na silnici po které se pokračovalo na další občerstovačku na 57. kilometru u zříceniny kláštera Kuklov.

Hned po vyběhnutí jsem si dal dalšího bludišťáka, když jsem zahnul ke zřícenině hradu Kuglvajt místo na naučnou stezku. Následoval rychlý sestup do údolí Křemžského potoka, který se přecházel po velmi uklouzané lávce, které vypadala, že každou chvíli spadne. Dál se stoupalo přes sedlo Rohy na vrchol Kleť (1084 m.n.m.), kde jsem měl naplánovaný pivko pod rozhlednou. Cesta byla skoro celá po asfaltu, který sice nemam rád, ale aspoň jsem mohl běžet i do mírného kopce. Nakonec jsem těch 15 kilometrů stoupání měl za 2:25 hodiny. Na Kleti tedy byla občerstvovací i technická (nové ponožky a výměna čelenky za kšiltovku) přestávka. Z Kleťe se sbíhalo po žluté turistické značce do Plešovic. Tato cesta byla krásná, ale během poskakování po kamenech mě začali bolet kotníky. Nad Plešovicemi jsem sebou už bolestí seknul na zem. No nic řekl jsem si, nacpal jsem do sebe nějakou tu chemii, aby to povolilo a pokračoval jsem přes vesnici pořád z kopce. Cesta o vzdálenosti cca 1 kilometr mi trvala půl hodiny strašný bolesti, tak jsem se vrátil kousek na náves a zavolal domu, že budu potřebovat odvoz. Závod jsem ukončil po 79-ti kilometrech.

Konec závodu jsem oznámil i pořadateli a už jsem jen čekal, kdo začne přibíhat za mnou. Po dvaceti minutách se pro mě překvapivě objevil pan Hora a půl hodiny za ním paní Horová, kterou pronásledovala banda 6-ti závodníků. To akorát přijel i táta, tak jsme s nimi chvilku pokecali a popřáli jim hodně štěstí v závodě. Cestou domů jsme se ještě zastavili na polívku ve Vrábči a pro druhý batoh v cíli v Netolicích,

Dnes je neděle a boule na šlachách okolo kotníku už docela splaskly, i když po krátké procházce pořád bolí jako čert.
 
Odkaz na Garmin z prvních 48 km: http://connect.garmin.com/player/395605368
Web závodu: http://www.blk.websnadno.cz/
Online výsledky: http://2013.tonerman.cz/blk2.html

Šumavský ŠUTR 2013

Po Slezském maratonu jsem přemýšlel co poběžím příště a po chvilce hledání jsem našel závody u nás na Šumavě, takže nebylo proč váhat.
V týdnu jsem ještě ukecal taťku, aby mě tam dovez, protože autobusy tam tak brzo nejezdí.

V devět ráno jsem se dostavil na prezentaci pro čip, pak klasická příprava a přesun na běžkařský stadion na Zadově, ze kterého se startovalo. Na startu proběhlo krátké představení trati, kde nám oznámili, že trasu trochu upravili, aby se vyhnuli asfaltu a že bude o něco delší (nakonec mi GPS naměřila o 2,4 km více na jeden okruh). A přidali ještě varování, že první 4 kilometry závodu jsou dost nebezpečné, tak ať dáváme pozor, že to klouže:)

V 10:00 tedy odstartovali závod a budoucí vítěz nasadil tempo, že po 500 metrech už jsme ho neviděli (běžel v šortkách, tak asi chvátal, aby nezmrzl) :) Já se radši zařadil na čelo skupinky a první 2 kilometry po závodních okruzích jsem udával tempo. Měli pravdu, chatrné zetlelé povalové lávky a mostky, které jsme cestou přebíhali byli opravdu kluzké a hlavně v dezolátním stavu (v zimě na běžkách se budu bát, když už vím, co je pod sněhem, a když si představím váhu rolby, která po nich přejíždí...). Na třetím kilometru přišel seběh k říčce Losenice, kde by chybný krok znamenal velmi rychlý přesun o 20 metrů níže. Odtud závod pokračoval okolo říčky za neustálého přeskakování uhlazených kořenů, kamenů, bahna, vyrovnávání pádů a modlení se, ať si člověk nic neudělá. Tento úsek jsme stíhali prokládat i vtipnými hláškami a to v tempu okolo 5:10 min/km. Po šesti kilometrech byla první občerstvovačka s pitím, kde jsme každý zhltl kelímek jonťáku a vrhli se na první asfaltový úsek na trati (cca 500 metrů) a pěkně z kopce. Asi na 9,5 kilometru přišel první kopec, kde se naše skupinka roztrhala. Já zvolil šetrnější způsob a ty prudký stoupáky jsem šel, takže mi pár lidí poodběhlo a od 12 kilometru už jsem až na stadion (v půlce trati běžel sám). V úseku mezi 9 - 13 kilometrem se střídala lesní a polní cesta, s docela příjemným povrchem. Další 2 kilometry patřili stoupání na Popelnou horu, kde se cesta krásně kroutila mezi nízkými stromy a mezi borůvčím až na vrchol. Následovali 3 km seběhu přes Klostermannovu skálu do Předního Zadova, které vedli po dost kamenité cestě. A nakonec okruhu bylo 2,5 kilometru dlouhé stoupání, z části po asfaltu až na stadion. Na stadionu bylo přichystáno občerstvení po kterém se každý, kdo běžel víc něž jeden okruh, vydal na další kolo, podle toho co běžel za trasu. Já vyrazil přes start a asi po 150 metrech na mě křičeli, že běžím špatně. Tak jsem se vrátil a proběhl jsem přes měřící bránu. Toto zdržení mě velmi vytočilo, hlavně z důvodu, že mě další závodník předběhl a další dva se na mě dotáhli.

Další kolo jsem běžel pomaleji a na 33 km mě i přes ampuli magnésia chytly křeče do levého stehna. Nepřišlo mi, že bych to přepálil, takže stehna asi nevydržela to neustálé přeskakování kořenů, kamenů a vyrovnávání pádů při neustálém klouzání po mokrém povrchu.

Délka jednoho kola: 20,4 km
Počasí: mlha, déšť, jasno a vítr
Teplota: 2-9 stupňů

Odkaz na Garmin:  http://connect.garmin.com/player/389291230
Odkaz na stránky závodu: http://sutr54.wordpress.com/

Novohradské toulání

Tak sem si naplánoval výlet s foťákem. Budík natažený na 4:30, věci připravený a mohl jsem si užít těch pár hodin spánku.

Ráno vstanu klasicky mrtvý, skoro poslepu jsem se doplazil na nádraží, kde už čekal vymrzlý autobus a pak v Kaplici přestup do další pojízdný lednice.

V Dolním Dvořišti vystupuji v 6:46 ještě za tmy, zabalený jak eskymák (i rukavice sem nandal). První fotky dělám hned za Dvořištěm a pokračuji proti slunci, které se snaží vykouknout nad kopce.

 Za Tichou začíná slunce nabírat na síle konečně mizí jinovatka. V Cetvinách už začínám uvažovat, že sundám rukavice a čepici. Skrz Cetviny pokračuji k opravenému hraničnímu přechodu přes Malši.

Na mostě přes Malši dávám svačinu a chci vyměnit film ve foťáku, jenže tomu se nechce. Takže film na kterém byly ještě fotky z Rakouska a z rána, kvůli kterému jsem vstával tak brzo, jsou v trapu. Jsem vzteky bez sebe, ale nic s tím nenadělám, natáhnu nový film a vyrazím po Rakouském břehu Malše proti proudu.

Postupně se dostávám zpátky na český břeh, protože rakouský je neprůchodný. Malše má dost velký spád. Okolí Malše je obklopeno menšími skalkami a je velmi pěkné, i když rychlost prostupu není zrovna vysoká. Cestou se napojuji na zelenou značku z Cetvin do Dolního Přibrání (zde byl rozdíl oproti mapě, nejde jí navolit přes Rakousko, ale rozdíl ve vzdálenosti minimální, okolo řeky se hodně kličkuje). Louky okolo Dolního Přibrání jsou krásné a pro časovou tíseň měním směr trasy a pokračuji přes Horní Přibrání, Leopoldov do Pohoří na Šumavě.

 Na cestě do Pohoří potkávám první turisty a jsem rád, že už nejsem úplně sám. Z Pohoří pokračuji po cyklostezce do údolí Lužnice, okolo které klesám až k místu, kde se vrací zpět do Rakouska v místě zaniklých Stříbrných Hutí. V okolí zaniklých hutí jsou krásné bukové aleje. Bohužel se zatahuje a ochlazuje. K Huťskému rybníku už nasazuj strojové tempo, protože v pohorkách už mam z asfaltu úplně vyklepaná chodidla.

 U Huťského rybníka dělám poslední fotky dojídám svačinu a razím směrem na Pohorskou Ves, odkud stopem dojíždím do Českých Budějovic v 19:00. Byl to krásný den v přírodě, jen škoda toho přetrženého filmu.

Zajímavé odkazy o oblasti:

• www.cetviny.cz
• www.novohradky.info
• http://cs.wikipedia.org/wiki/Poho%C5%99%C3%AD_na_%C5%A0umav%C4%9B

Mapa:

http://mapy.cz/s/8BLc

Trénink na konci pracovního týdne

Jsou tři hodiny. Hurá jsem doma, ale úplně grogy. Skočím si teda do sámošky koupit Semtex a cestou vyvenčím psy, jen aby se neřeklo. Hned jak přijdu domu, zalezu k počítači, času je přece dost... 

Je šest, mamka přišla domu, něco po mě chce, tak říkám, že půjdu ještě běhat. Ptá se kdy, kdyť už bude za chvíli tma. Tak na nic nečekám oblíknu se, vlezu na balkon, abych zjistil, že to chce i větrovku a valim nahltat nějaký ty kilometry. Na všechny strany od baráku je asfalt, tak jdu valit asfalt.

Mám za sebou čtyři kilometry, snažím se držet pořád stejný tempo okolo 5:05 na kilometr, ale je to strašná nuda a chce se mi spát. Nejsem přece žádnej chcípák a trénovat se musí, tak valím dál k jedinému kopci, sice asfalt, ale aspoň se dá pořádně odmakat. Na kopci pauza, doleju vodu do hnacího stroje, proběhnu vesnicí a za vsí asi kilometr běžím po mezi a plaším srnky, který už se asi chystaj spát :)

Nějak se začíná stmívat a do toho začíná poprchávat, tak přidám na tempu, stejně poběžím asi pět kilometrů z kopce. Po vběhnutí do lesa zjišťuju, že skoro nic nevidím, ale ještě se to dá. Když seběhnu k potoku, tak už jsem rád, že rozeznám, kde je cesta, natož abych viděl na co šlapu. Sem tam mi do bot nateče voda, sem tam zabruslím po bahně, ale pohoda, sranda musí být a aspoň je to konečně zábava. Ke konci lesa mě ještě povzbudí proplesknutí od větve stromu a pokračuju na Borek, kde mě čeká už jen hnus okolo hlavní silnice...

Trénink se zdařil, na to že jsem už včera při tréninku na vodě pomalu nemohl udržet pádlo v ruce to bylo dobrý. Zejtra si stejně odpočinu, až pojedu v 6:00 ráno fandit bráchovi na jeho mistrovství republiky ve slalomu na divoký vodě dorostu ve Veltrusech.

Pro přesnost odkaz na Garmin: http://connect.garmin.com/player/378539425

Český pohár v Liptovském Mikuláši

V Liptovském Mikuláši se mi velmi zadařilo, tak tady je video z kvalifikační jízdy.

Novohradské hory - Velikonoce 2013

Velikonoce = volno. Otázkou zůstává, kam vyrazit.

Výběr nakonec padl na Novohradské hory. V médiích varují před silným sněžením, není tedy důvod bát se špatného počasí.

V osm hodin ráno už stepuji na autobusovém nádraží v Českých Budějovicích a čekám na spoj na Hojnou Vodu u Nových Hradů, odkud mám v plánu vycházet. Autobusu se nakonec podaří vyjet až na konečnou zastávku a já tak můžu v 9:30 vyrazit do neposkvrněného sněhu na svazích Kraví hory.
První zastávkou na cestě je rozhledna na Kraví hoře, kterou před pár lety zvyšovali, kvůli stromům. Podle mě by jí ještě pár metrů mohli přidat:). Na vrcholu rozhledny si člověk připadá jako někde na Islandu. Vítr zahání sníh do očí a do každé netěsnosti oblečení a husinu mají snad i prsty na nohou. Přes husté sněžení mi foťák nechce vyfotit panoramatické fotky, ale nakonec se nechal ukecat.

Po povinném focení razím dál směrem na Benešov nad Černou po červené turistické značce. Na rozcestí pod Kraví horou mě překvapují lehce znatelné běžecké stopy. Překvapení mě rychle přechází a hrnu sněhem dál na Kuní horu, kde mě čeká nejnáročnější výstup dne. Na Kuní horu vede cesta po kamenném poli, které je pokryté vrstvou ledu a cca 30-ti centimetry sněhu. Místy tedy musím zapojit náhon na všechny čtyři končetiny.

Cesta z Kuní hory je snad nejromantičtější cestou, kterou znám. Neustálé kličkování mezi skalami a shýbání pod větvemi obalenými sněhem dělá z cesty velký zážitek.

Po překročení potoka tekoucího na dně Liščího dolu už sice cesta není tak krásná jako první polovina trasy, ale i nadále putuji krásnými lesy Novohradských hor.

Do Benešova nad Černou dorážím v 13:00 a hned mizím v hospodě na polívku a pivo. Pro nedostatek času musím bohužel upustit od pokračování přes Slepičí hory do Trhových Svinů, ale vyrážím po velmi frekventované silnici (4 auta za hodinu) přes vesnici Klení. Cestou dokumentuji kuriózní situaci, kdy jeden traktor vyprošťuje z příkopu druhý, ale na tom ledu, kterým je pokrytá silnice se není ani čemu divit. Asi dva kilometry za Vesnicí Klení mi zastavuje partička jedoucí z chalupy (výše zmiňované čtvrté auto) a ta mě hodí až ke kostelu Nejsvětější Trojce u Trhových Svinů. Dveře kostela jsou bohužel zamčené, tak se vydávám do blízkého městečka, ze kterého rychle dojíždím stopem domu do Českých Budějovic.

A co jste o Velikonocích dělali Vy???